Hrstka Sorosem placených křiklounů o počtu 300 000 formulovala na Letné mimo jiné požadavek, aby naše vláda začala konečně něco dělat pro záchranu naší přírody a krajiny a přestala přihlížet, jak ji mnozí – včetně členů této vlády – vytrvale ničí.

Byli jsme z různých míst poučeni, že kurs politiky se nemění na náměstích, ale u voleb. Ale neuplynulo ani 48 hodin a leckteří ústavní činitelé, a hlavně všechny politické strany a hnutí vyrukovaly s radikálními požadavky, aby se s přírodou rychle něco dělalo. Což o to, některé strany to už měly v programu dlouho. Ale překvapivě to do nás začaly hustit strany vládní, které měly už sedm let možnost s tím začít něco dělat. Opak byl pravdou. Třeba podnikání ministra zemědělství Tomana bylo v přímém rozporu s potřebami přírody, o situaci chytré horákyně – předsedy vlády, který ovládá – neovládá Agrofert skrze svěřenské fondy, ani nemluvě.

Vyslechli jsme z parlamentního kecpultíku fráze, co všechno tahle vláda pro přírodu dělala a dělá. Třeba z úst životně prostředního ministra ANO Brabce.

Mezitím se ovšem řepka musí stříkat a včely hynou po milionech. A tam, kde nebudou včely – to prý říkal už Albert Einstein – se nebude opylovat. A když se nebude opylovat, nastane hlad. Mimo jiné.