Možná vám uniklo, že v češtině se zápor pojí s genitivem, čili druhým pádem koho čeho. Nikdo to nepoužívá, ale taky to nikdo nezrušil. Takže podle gramatického práva kotvíme někde v devatenáctém století. Použili jste snad někdy větu: „Máme doma citrony, avšak nemáme pomerančů.“ Nebo „Mám samé dobré známky, trojek jsem nedostal žádných.“  Spíše jste se s podobnými výrazivy nikdy nesetkali, protože, jak vás znám, povinnou školní četbu jste nehltali z per Karolíny Světlé nebo Vítězslava Hálka.  Když ano, považovali jste ji za starožitnost podobnou jako infinitiv končící na –ti.

Pokud tedy podobných jazykových archaismů neužíváte, nemějte z toho smutku.