Dnes 20. září je to přesně půl roku ode dne, kdy u nás zemřel první člověk na novou epidemii. Dodnes 499 lidí, co zemřeli na Covid nebo s Covidem. Půl tisícovky za půl roku. Jako by to někde nahoře Nejvyšší epidemiolog přesně naplánoval a teď si může odškrtnout splněno.

Pochybuji, že by to nebylo přesně, protože ta čísla sledují úplně všichni. Ačkoliv media mnohem víc zajímají počet nově nakažených, protože to teď rychle roste. A dá se s tím lépe vyvolávat strach. Ta čísla jsou hodně důležitá, kromě nich máme už jenom roušky. Tedy vlastně tři R: Roušky, mytí Rukou a Rozestupy. A roušky jsou přesně to, co teď rozděluje národ: půlí se na zastánce a odpůrce. Tisíckrát už byla popsána užitečnost roušek i neužitečnost roušek nekvalitních, nesterilizovaných nebo špatně nošených. Lidé jsou znejistělí příkazy tady ne a onde ano, včera ještě jo a zítra už ne. Ale to už není téma pro koronavir, spíš pro blížící se volby.

Každý den u nás umírají lidé na chřipku, na rakovinu, na AIDS a plno jiných nemocí. Jejich počty se nedozvíte, protože to nikoho nezajímá. Jsou to choroby, na které jsme si zvykli a žádné rozestupy nedodržujeme. Ani media to nezajímá a experti nejsou pětkrát denně v televizi. Strach se přece mnohem lépe prodává.