Jak na tom asi budeme s českou energetikou v roce 2050? Můžeme odhadovat, že spotřeba se trochu sníží důsledným zateplováním objektů i užíváním šetrnějších spotřebičů typu LED žárovky. Na druhé straně, pokud opravdu dojde k rozvoji elektromobility (a za třicet let může být už opravdu funkční a bezproblémová), bude dobíjení znamenat výrazný růst spotřeby.

Ve výrobě elektřiny už budeme v té době snad zavírat poslední uhelné elektrárny. Obnovitelné zdroje určitě zvolna porostou. Pokud nepodlehneme tlaku klimatické totality ekologistů a úředníků z EU, zachováme si vedle solárů a větrníků zdroje masivní a stálé, tedy nové jaderné bloky. Věřím, že jejich výstavbu si vláda, ať už to bude kterákoliv, pohlídá a nedá na vábení politiků kopajících za Rosatom.

Je tu ovšem ještě jedna skutečnost, která může naše energetické prostředí výrazně proměnit. Lze předpokládat, že ceny solárních komponentů budou dál klesat a časem se stanou přístupnými rodinnému rozpočtu. Statistici uvádějí, že 44 % bytů v Česku je v rodinných domech. Jen málo z nich stojí někde ve stínu. Mají osluněné střechy, fasády nebo jen slunce na zahradě. Všude tam se dají umístit solární zdroje v budoucnu už s plně dořešeným dobíjení baterií. Tak vzniká energetický ostrov, přinejmenším soběstačný, v lepším případě schopný dodávat něco málo do veřejné sítě.

To nabízí stav, kdy zhruba třetina obyvatel by byla energeticky soběstačných. Snad by žádnou vládu nenapadlo zatížit obyvatelstvo daní ze slunce. Zkušenost ale říká, že většina způsobů, které mění přechod směrem k „čisté“ energie zatím většinou funguje jako zdroj mimořádných zisků korporátů a oligarchů. Solárním baronům u nás zaplatíme tolik, že by se z toho daly postavit dvě jaderné elektrárny. S řepkou je to podobné ve žlutém. A všichni od elektromobility už se na naše peněženky také třesou. Tak snad aspoň solární panely na střechách proti tomu uchráníme.