Nastal spor kolem zabití vysokého funkcionáře Iránu, diplomata, velitele a vůdce teroristických band působících na celém Středním východě. Výčet teroristických akcí jeho tlup a jeho rozvracení stavu několika států na blízkém Východě by byl velmi dlouhý a mrtví by se těžko dali spočítat. Americká raketa vypálená z dronu tomu udělala konec.

A máme hned vydatné palivo pod kotle českých sociálních sítí. Pod praporem „porušení mezinárodního práva“ se sešikovala pestrá společnost. Konzervativní držitelé mravních zásad, za jejichž mládí se ještě války vyhlašovaly. Ti, co nenávidí USA a Západ v jakémkoliv skupenství, samozřejmě v čele se členy KSČM a dalších podobných spolků. A konečně neználkové, kteří o dění na Blízkém východě vědí prd a snaží se na něj aplikovat naše pravidla dost vzdálená vývoji a stavu světové společnosti.

Zabití vojenského představitele jedné země druhou zemí na území třetí země je rozčílilo. To, že aktivita Iránu každodenně generuje množství zabitých v celém teritoriu s významným přičiněním právě zabitého generála, už nevědí. Protože je to nezajímá. Padají z nich mírotvorná hesla typu „Nejsme jako oni“, „…nastav druhou tvář“ nebo „…ty po něm chlebem“. Ve výsledku – nechme je vraždit a dělat lumpárny, my máme přece morální převahu. Že ten s morální převahou se při takové hře nemusí už dožít příštího týdne, nechápou.

Války už se skoro sto let nevyhlašují. Vyhlásit válku je závazkem se do ní také pustit. A po takové válce by nemuselo na planetě zbýt moc živého. To, co se odehrává v současném světě, ať to byla bývalá Jugoslávie, nebo Blízký východ, Afrika a co já vím, kde ještě, už nejsou skutečné války. Jedna banda teroristů bojuje s jinými bandami teroristů, vraždí, nejlíp civilisty, vypaluje a genociduje stejně jako ta druhá.

Až dojdou náboje, nastoupí diplomaté a sjednají mír.