Popírači oteplování přišli o argument, tvrdí vědci ze švýcarského Bernu.
Vědci netvrdí, vědci srovnali všechna data, která vypátrali. Titulek dodal aktivistický novinář. Je ostatně čas dozrávání okurek.

Titulky podobného znění otvíraly včera zprávu ve většině medií. Pečlivá práce švýcarských (a jistě nejen švýcarských) vědců zpřesňuje teplotní stavy planety za posledních 2000 let. Projekt je důvěryhodný a jistě byl oponován jinými vědci, kteří také nemají potřebu ohýbat výsledky kvůli grantům na svou práci. Lze namítnout, že data z posledních 20 000 let by byla průkaznější a třeba by přinesla i jiné výsledky. Ale to by bylo mnohem pracnější a dražší, snad jindy.

Zjistilo se, že ve zkoumaném čase se odehrávaly teplotní anomálie, ale žádná nebyla tak extrémní a územně rozšířená, jako výkyv, který prožíváme nyní. Graf teplot za ta dvě tisíciletí vypadá fakt hrozivě. Vědci zdůraznili, že v té práci nezkoumali vliv lidí na teplotu planety.

Za každou podobnou práci, která zpřesňuje informace o teplotách planety, patří vědcům obrovský dík. Čím jsme blíže věcným údajům, tím se blížíme cestám, které musíme ujít, abychom problém asi neodstranili, ale zmírnili. Co máme dělat a jak to dělat. Jak se nevrhat po hlavě k řešením, která způsobí problém úplně jiný nebo ho přesune někam jinam.

Bohužel to vypadá, že společnost se nezajímá tolik o to, co je nutné v ochraně před globálním oteplením udělat. Celá záležitost se odporně zpolitizovala. Neřeší se, co dělat, ale zda za to může nebo nemůže lidstvo. Místo spojení všech sil k reálným cestám nápravy vedeme válku mezi hlasateli a popírači.  Dokud se spor vede jen na sítích, sice to zdržuje, ale nic strašného se neděje. Horší je, pokud se přelévá do roviny příkazů a zákazů a vůbec amatérského legislativního kutilství.

Nejvíc by asi věci prospělo sledovat vědce, bojovníky z obou táborů ignorovat a věnovat se tomu, co je potřeba a co tak jako tak ve věci oteplování udělat můžeme a musíme.

Hrstka Sorosem placených křiklounů o počtu 300 000 formulovala na Letné mimo jiné požadavek, aby naše vláda začala konečně něco dělat pro záchranu naší přírody a krajiny a přestala přihlížet, jak ji mnozí – včetně členů této vlády – vytrvale ničí.

Byli jsme z různých míst poučeni, že kurs politiky se nemění na náměstích, ale u voleb. Ale neuplynulo ani 48 hodin a leckteří ústavní činitelé, a hlavně všechny politické strany a hnutí vyrukovaly s radikálními požadavky, aby se s přírodou rychle něco dělalo. Což o to, některé strany to už měly v programu dlouho. Ale překvapivě to do nás začaly hustit strany vládní, které měly už sedm let možnost s tím začít něco dělat. Opak byl pravdou. Třeba podnikání ministra zemědělství Tomana bylo v přímém rozporu s potřebami přírody, o situaci chytré horákyně – předsedy vlády, který ovládá – neovládá Agrofert skrze svěřenské fondy, ani nemluvě.

Vyslechli jsme z parlamentního kecpultíku fráze, co všechno tahle vláda pro přírodu dělala a dělá. Třeba z úst životně prostředního ministra ANO Brabce.

Mezitím se ovšem řepka musí stříkat a včely hynou po milionech. A tam, kde nebudou včely – to prý říkal už Albert Einstein – se nebude opylovat. A když se nebude opylovat, nastane hlad. Mimo jiné.

My starší jsme zažili boj za mír nebo boj o zrno. Dnes zažíváme boj za globální oteplování. Píšu schválně ZA, i když jde ve skutečnosti o boj proti. Kdyby se totiž přestalo oteplovat nebo by se dokonce zjistilo, že podíl lidské činnosti je na zvyšování teploty nepatrný, přestalo by snažení bojovníků mít smysl.

Pohledem na číselné řady se v posledních dekádách fakt otepluje. Tedy pokud srovnáme tato čísla s údaji asi dvousetletého měření. Hlouběji do minula už podobnou jistotu nemáme. A hlavně nemáme údaje o tom, jak se na zvyšujících se teplotách podílí člověk.

Bojovníci proti globálnímu oteplování nejčastěji používají argument: „Většina vědců tvrdí, že… (lidská činnost je hlavním motorem oteplování). To se nedá potvrdit ani zpochybnit. Nikdo neví, jaká většina, ani co přesně kdo z té většiny tvrdí. Ale klidně to nějaká většina může být.

Potíž je v tom, že veřejnost je od těch vědců oddělena klimatickými ideology. Ti nejlepší z nejlepších uvedli na trh nějaké téze. Ostatní je zdatně papouškují. Diskuse nemá smysl – ani oponenti nemají přístup k poznatkům. Když ocitujete nějakého vědce, který je jiného názoru, okamžitě ho označí za diletanta a nedouka, protože přece „většina vědců tvrdí“.

Věda je složitá a mnohovrstevnatá záležitost. Ideologové ale dokáží uvažovat jen lineárně, jednosměrně. Tak je naším nepřítelem ten hnusný céódvě, i když těch činitelů, kteří přírodě škodí, je celá řada. Ale to by se na transparenty nevešlo.

Ani na demoškách se vědci necitují, důležité je vymyslet úderný slogan.

A tihle klimatičtí ideologové, vykřikující, že nám zbývá už jen jedenáct let, po kterých už nebude návratu, nám zatemňují všechny ty drobné ale důležité věci, které musíme dát dohromady tady a teď, v této zemi, protože boj za globus je pro nás stejně nedosažný jako boj za mír. Naštěstí co musíme udělat a co máme napravovat, už většinou víme. A co nevíme, na to se můžeme zeptat nějakého vědce přímo.  

 Vědci z univerzity v Curychu přišli s novým řešením v boji s klimatickou krizí a globálním oteplováním. Podle jejich výzkumu by bylo potřeba vysadit bilion nových stromů, v přepočtu na rozlohu by se jednalo o velikost území USA a Číny dohromady.

To je nápad, který je smysluplný a logický, proveditelný a bez zjevných vedlejších negativních důsledků. A také téma, na němž se většina populace shodne. Znamená to, že by každý člověk na planetě zasadil 148 stromů. Samozřejmě ne za týden, ale za život. Vzhledem k tomu, že umělá inteligence asi zruší mnoho pracovních míst, hlavně málo kvalifikovaných, mohla by vzniknout skupina milionů sazečů, aby celý proces probíhal rychleji a brzy byl funkční. A COdvě by byl takhle malinkej.  

O Švýcarsku víme, že tamní vědci nejsou blbci, když dokázali postavit metro pro částice atomů. Připadá vám sázení stromů ulítlé? Mně mnohem míň, než celosvětová výměna vozového parku, německé rušení jaderných elektráren nebo páteční stávkování.