Hančin záhon.

Hance letos obdivuhodně vzešly okurky. Jedna rostlina vedle druhé na dlouhatánském záhonu. Je totiž okurková sezóna. Taky pěstuje cukety a rajčata a jahody, ale nejvíc bylinky. Bylinek má tolik druhů jako jiné ženské druhů vánočního cukroví. A stačí, abych zakašlal nebo zanaříkal, že mě něco bolí, hned mi vaří bylinkový čaj. Je okurková sezóna, tak trochu kašlu na všechno a hrnek s bylinkami mám před sebou furt.

Ty okurky! Za chvíli se začnou pnout a spouštět ze záhonu dolů na cestu. Na každé lodyze několik plodů. Když plodění vrcholí, musím jezdit po cestě s kolečkem opatrně, abych nějakou okurku nepřejel nebo nezašláp.

Okurková sezóna je teď všude. V novinách, v televizi, i na sítích. Vlastně i na Facebooku. Sami vidíte, že dokonce i já píšu o okurkách.

Ale lidstvo se stará, aby chudáci novináři léto nějak přežili. Každý den někde střelba, ve Státech klidně i dvakrát za den. Dokonce i v Dánsku se střílelo. A přitom je Kodaň takové příjemné město. I žraloci se činí, hlavně v Rudém moři. V Itálii vraždil sjetý ledovec. Když skončíte pod lavinou, máte šanci, že vás vyhrabou. Pod ledovcem nikoliv. Že prý místní varovali kvůli vysoké teplotě. Ale znáte turisty: Za ty prachy toho musej užít co nejvíc. Ekoví aktivisté za sjeté ledovce určitě hoděj vinu na globální oteplení a bohužel asi budou mít pravdu.

Stejně je to zvláštní: Tragédie. Lidé smutní za těmi, co tam v Dolomitech vydechli naposledy. Zatímco informace, že Putinovi agresoři na Ukrajině zabili 346 dětí, už vlastně s nikým moc nepohne. Jen statistika.