Máchův květen.

Básník lásky Karel Hynek Mácha zemřel ve věku pouhých 25 let | Vysočina

Na prvního máje jsme chodili na Petřín k soše Karla Hynka, kde se vedly protirežimní projevy. Jednou jsme jen těsně unikli vyhození ze školy.

Mohl být tak rok třiašedesát. Už se leccos uvolňovalo, my kluci přišlí na vejšku z venkova jsme nasávali jak diví. Študácké kluby v Praze, to bylo něco úplně jiného než svazácké hrátky na okrese. Už byl Semafor a vyrojilo se plno dalších malých scén, hlavně kabarety a divadla poezie. Doznívala ještě éra dixielandu, ale už se dral ke slovu rock’n’roll. Poezii jsme všichni měli v malíku, na študáky techniky až dost. Taky jsme z velkého přetlaku poezii psali. Chodil jsem velmi vzpřímeně, když mi dvě básničky otiskli v renomovaném časopise. Školní četba, Vrchlický a Hálek mizeli v propadlišti, my byli prostě beatnická generace. Recitoval se Lawrence Ferlinghetti, Gregory Corso, četli jsme Jacka Kerouacka. Vyvrcholilo to tím, že do Prahy přijel Allen Ginsberg a v roce šedesát pět byl zvolen králem studentského majálesu. Všichni zírali, jak je to vůbec možný, ale ono to moc možný nebylo, soudruzi majáles zakázali a Ginsberga vyhostili. Jedním z důvodů, kterým je popuzoval, bylo, že byl gay.

K tomu Máchovi se chodilo na prvního května snad od nepaměti. Nejdřív to byl hold Karlu Hynkovi, recitovala se klasika. Ale jak šel vývoj, víc se prosazovaly verše amerických beatniků a proplétaly se do toho i slova o svobodě a všelicos.

Toho večera jsme s kamarádem přicházeli později. Už to běželo a byl tam velikánský houf lidi. Zastavili jsme se na cestě a najednou jsem za námi slyšel nějaký dusot. Ohlédnu se, za námi pochodoval tam dvojstup příslušníků Veřejné bezpečnosti. Dupot kanad a řízné povely. Jak jsme stáli na té cestě, dvojstup se rozdělil a pochodoval oboustranně kolem nás. Asi šedesát pendreků. To ve mně byla dušička menší než malá. Naštěstí nás minuli a pochodovali směrem k epicentru. Tak jsme potlačili zvědavost i heroismus a nenápadně jsme se dekovali dolů svahem na Újezd. Tam už jich bylo taky plno a antony, ale nechali nás projít. Nastoupili jsme do tramvaje a jezdili jednu stanici sem a tam, aby nám nic neuniklo. Nakonec jsme dojeli na Malou Stranu do hospody U trojek.

Ti, co byli tam u Máchy zadrženi, už pak nestudovali.