Pejprbek.

Bývávaly doby, kdy v každém i menším městě byl knihvazač. Bylo to úctyhodné povolání, tradovalo se, že vazač každou knihu, kterou vázal, taky hned přečetl. Knihvazačská dílna bývala v kůlně někde na dvoře, vonělo to tam lepidlem, vzácnými papíry a kouřem z fajfky, regály okázale nabízely všeliké barvy čerstvě svázaných svazků. Na malém městě bylo knihvazačství takovým shromažďovadlem místního intelektuálstva; stačilo zajít s něčím ke svázání, nebo jen vdechnout tu vůni a zjistit, co kde vyšlo nového. Mladí literáti tenkrát vydávali své knihy vlastním nákladem, přinesli si z tiskárny pár potištěných archů papíru a knihař jim to tady úhledně svázal. Pak už stačilo věnování a dívka dostala básnickou prvotinu z pera ctitele. Vázaly se samozřejmě i jiné publikace například diplomky nebo celé ročníky časopisů, zatímco vkladní knížky vydávaly peněžní ústavy už svázané.

Můj táta si chodil nechat svázat nějakou knížku poměrně často a bral mě sebou, takže tu vůni mám v nose dodnes. Tenkrát existovaly knihy vázané a knihy brožované. Ty první odcházely už z tiskárny kvalitně vypravené a krásné na pohled i na omak. Něco pro movitější lidi, středoškolské profesory a ještě dříve šlechtu. Klidně se propapučte nějakým zámkem a uvidíte obrovské knihovny s nádhernými svazky v regálech až do stropu. A netvrďte mi, že tohle všechno komtesa skutečně přečetla.

Těm druhým se říkalo brožované, a nikdo mi nevysvětil proč. Vždyť brož byla taková ozdoba, šperk, co dámy krášlil na místě, kde páni nosí vyznamenání. Taky se tam zapichoval. Brožované se už dnes knihám neříká, spíš vám bude bližší slovo pejprbek. Tyhle knížky pro chudší vrstvy byly laciné. Byly to vlastně velké archy z tiskárny naněkolikrát poskládané a strčené do nebarevné papírové obálky. Když jste si je chtěli přečíst, vzali jste kuchyňský nůž a stránku po stránce jste tu brožku rozřezali. Po přečtení záleželo na tom, zda šlo o brak či krásnou literaturu. V prvním případě titul končil na toaletě. Mohli jste si tam dobře počíst až do chvíle, kdy jste zjistili, že stránky 31 až 44 už byly upotřebeny a dějová linka je v hajzlu.

Ty hodnotné brožované jste odnesli ke knihvazačovi, ten je srovnal a očistil, obalil předsádkou z krásně potištěného papíru, vše prošil, zalepil, slisoval a seřezal okraje. Vrcholem byla tvrdá obálka, když ne z kůže tak aspoň plátěná, na hřbetu s vyraženým názvem. Zasunuli jste na vhodné místo do knihovny a začali přemýšlet, koho pozvete, aby obdivoval vaši úhlednou knihovnu.

Já například mám na viditelném místě v plátěné vazbě jednadvacet ročníků časopisu o folku a o country. Vždycky, když některý otevřu, překvapí mě, co všechno jsme stihli napáchat.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Ruský prezident Vladimir Putin je možná už týdny či měsíce po smrti a na veřejnosti za něj může vystupovat dvojník. Podle médií o tom spekulují zdroje z britské tajné služby MI6, podle kterých by Rusové Putinovu smrt asi delší dobu tajili. * Letos v červnu se otevře bazén v karlovarském hotelu Termal. Zhruba rok poté, co ho slavnostně předvolebně otevřela Alena Schillerová. * Běloruské ministerstvo obrany vyhlásilo veřejnou soutěž na 20 000 kovových štítků, přezdívaných psí známky, které slouží k identifikaci mrtvých. * Čína uzavřela letiště pro ruské boeingy. Od pátku nad ní mohou jen tranzitně přelétat. * Do ruské armády budou moci vstupovat i starší muži ve věku od 40-50 let. I Hitler povolával v roce 1945 starce a puberťáky. * Podzimních voleb do zastupitelstva Prahy se chce zúčastnit nová politická strana Motoristé sobě. * Britská královna oslaví 70 let od usednutí na trůn.