Kruháč.

Jestli něco zpomaluje dopravu ve městech i jinde, jsou to semafory. Pokud něco dopravu zrychluje, jsou to kruhové objezdy.

Kruháče miluju. V dobách, kdy u nás ještě žádné nebyly anebo jich bylo jen pár (a nikdo na nich neuměl), jsem obdivoval dopravu v Londýně. Každou – i tu nejmenší křižovatku třeba i ve vilové čtvrti – jste tam plynule prokroužili. Na vyznačení objezdu stačil třeba větší květináč. Jediné, co mi tam kazilo radost, bylo jejich objíždění zleva. Časem se silniční kolotoče začaly množit i u nás. Když si na ně řidiči zvykli, provoz to významně zplynulilo.

Nedávno jeden přibyl v pražském centru. Mezi Obecním domem řečeným Repré a Českou národní bankou, co teď má spoustu starostí s inflací a zvyšováním úrokových sazeb. Sympatické bylo, že jenom namalovali čáry na vozovku, takové mezikruží. Žádný střed z betonových panelů nebo květinové kolo.

Hned, jak bylo namalováno, ozvaly se houfce kritiků. Někteří, co nemají rádi jakékoliv změny a novoty. Další, co by chtěli hlavní město zbavit motorizace, nejbližší auto nejraději viděli až u Kolína a v celé Praze by nakreslili cyklostezky. A konečně – blíží se komunální volby – nápad odsoudí a rozcupuje třetí skupina sympatizantů politických stran jiných než té, která je pod namalovaným dopravním opatřením podepsána. Odsuzující články, komentáře a povzdechy se uvelebily v lokálních mediích i na sociálních sítích.

Prostě se něco změnilo. Pro dopravu i kolemjdoucí to bude možná zlepšení a pokud ne, tak se kruhy na asfaltu zase vygumují. A nespokojení si rychle najdou jiné téma. Hádat se o věci nepodstatné my Češi umíme.