Stovka.

Na to, že se prodíráme vánočním časem, mi připadá, že tu nevoní jehličí, ale všelijaké hnusy.

Máme novou vládu. Je letitým a ušlechtilým zvykem, že nová vláda se ještě před příchodem do sálu neskopává se schodů. Do začátku se jí dává 100 dnů k rozkoukání, co je potřeba udělat hned, co za pár měsíců a co předevčírem. Zaslouží si to každá vláda, ale především tahle, co přebírá zem notně rozbombardovanou.

Že kritikou, podpásovkami, nepravdami i nadáváním začíná od prvního dne strana protivná (míněno poražená), nepřekvapí. Na zhoršující se politickou kulturu už jsme si minimálně za posledních osm let zvykli Ostatně opozice to má v popisu práce a rukavičky obléká málokdo.

Že jsou ale rozhorleni a nafrněni příslušníci našobubliny a začínají proti té „své“ vládě s nesmyslně kritickými pokřiky, ještě než ta vláda vůbec začala jednat, to je dost špatná zpráva o zdejším občanském klimatu. Jako bychom si za předchozí roky osvojili mínění, že být zásadně proti je cool, že všechno, co je nahoře, musí být špatné. Může, ale nemusí.

Zatím tedy „podporujme svého šerifa“ a bedlivě ho sledujme.

Po 27. dubnu roku 2022 už bude mít tu stovku zaběhnutou. To pak měřme, hodnoťme a buďme nesmlouvaví.