Konstantin, Jan a Metoděj.

Konstantin, Jan a Metoděj.

Ty dva svátky na začátku prázdnin…

Někdy se to sejde, kalendář nám nadělí čtyři volné dny, jako letos.

Málo nás zajímá, o čem ty dva svátky jsou. Nejsou zatíženy – jako několik našich svátků dalších – úvahami o české státnosti, kterou slavíme, když jsme ji získali, a moc se nepamatujeme, jak jsme o ni přicházeli. To v červenci se nejvíc ateistický národ v Evropě zabývá svými problémy náboženskými.

Konstantin a Metoděj je svátek moravský, neboť příchod věrozvěstů do říše Velkomoravské, je asi největší kulturněpolitickou událostí země mezi Čechami a Slovenskem. Hrozilo tenkrát, že – když teda nechceme na Západ – od těch dobrých mužů ze Soluně dostaneme něco jako azbuku, což nás mohlo ještě více přimknout k Východu a k Slovanstvu. Naštěstí se to nepovedlo.

Jan Hus ve druhém dni je zase svébytný protest v Čechách, kde jsou lidé dodnes tak nějak podobojní protestanti proti… no prostě proti všem. Byl to slavný čas vítězství vozových hradeb, ale pouze do chvíle, kdy už se jen ničilo a loupilo a jedni Husité museli rozprášit ty druhé, aby to skončilo.

A tak dodnes nevíme, jestli máme mariánské sloupy bourat nebo stavět kopie. Ale každý, koho to zajímá, si může vybrat svátek podle své chuti.