Vzhůru nebo dolů?

Ekonomický růst se zdá nezadržitelný. Ale mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se máme uskrovnit my Evropané a počkat, až nás ostatní doženou a předběhnou, protože my máme mít morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Často teď před námi vyskakuje otázka, kam se to naše planeta řítí. Planeta samozřejmě obíhá po předepsaných drahách. Pokud by se někam řítila, tak se to nejspíš dozvíme pár tisíc let dopředu a budeme se moci na to připravit. Otázka nezní, kam se řítí planeta, ale kam se řítí lidstvo. Ty dva eposy dvacátého století byly strašlivé, ale uvědomili jsme si, že další válka už by stihla zničit všechno živé, možná i Boha.  Omezili jsme se na lokální konflikty, vzájemné odstrašování a terorismus.

Jsou ale před námi další hrozby. Planeta se přelidňuje. Nedokážeme tolik lidí nasytit. Ničíme si zdroje a ničíme přírodu. Planeta se otepluje. Závěr: musíme se uskrovnit.

Pravda je, že vývoj lidské společnosti míří vzhůru, k uspokojení společnosti i jejích jednotlivých členů. Máme se líp a líp. Otázkou je, jestli se to na tom omezeném prostoru dá zvládnout. A kam míří a kde skončí to vzhůru. Všechny společenské systémy, od kapitalismu k socialismu se onoho vzhůru vytrvale držely a drží. Někdy se to i daří. A všichni lidé chtějí, touží a požadují, aby se měli líp. Odkládání lepšího života směrem do posmrtné budoucnosti jsme odložili k jiným starožitnostem.

Čím dál víc se objevují lidé, kteří tvrdí, že bychom se měli začít uskrovňovat. Vedou je k tomu důvody sociální, multikulturní nebo chiliastické. Odvrhněme luxus, zbavme se zbytečností, žijme skromněji.

V této chvíli se vynoří pudl a jeho jádro. Co to znamená – žijme skromněji? Máme přestat prahnout po některých věcech, které naši předkové neznali? Slušný dostatečně velký byt se všemi vymoženostmi, co ulehčují život? Jídlo nejen kaloricky dostatečné, ale i chutné a zajímavé? Osobní automobil? Věci, kterými můžeme realizovat své koníčky? Cesty k mořím a poznávání cizích měst? Hodně knížek a dalších věcí, které nám dělají radost?

Kde je ta hranice, co máme odvrhnout a co si máme ponechat ke skromnému, ale normálnímu životu? Na tu hranici se ptám!

A ještě jedna otázka? Mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se mají uskrovňovat v poměru, jak na tom byli včera? A kdo lidem v Bangladéši půjde vysvětlovat, že i oni se mají začít uskrovňovat?

Nebo se máme uskrovnit jen my Evropané a počkat, až se ostatní přelijí přes naši úroveň, protože my máme morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Nevím, nemám na všechny tyhle otázky odpověď. Jen tuším, že jakýmkoliv fanatismem svět nezlepšíme, ale poděláme. Jako už jsme to jinými fanatismy v minulosti dokázali.

Zase spadlo nějaké letadlo. Někteří lidé tvrdí, že je to s padáním letadel čím dál horší. Není to pravda. V šestnáctém století, kdy ještě nebyla televize ani internet, jste se o tom, že někde v Asii spadlo letadlo, vůbec nedozvěděli.Zase spadlo nějaké letadlo. Někteří lidé tvrdí, že je to s padáním letadel čím dál horší. Není to pravda. V šestnáctém století, kdy ještě nebyla televize ani internet, jste se o tom, že někde v Asii spadlo letadlo, vůbec nedozvěděli.

Celebrity nejsou elity.

Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. A u chlapů je to asi podobné v bledě modrém.  

Nechci se pokoušet o definici bulváru. Ale zřejmě je to čtení a koukání pro tu hloupější a nemyslící část národa. Odpor k myšlení je rodná sestra lenosti a ta má v našich zeměpisných šířkách vysoké hektarové výnosy. Začíná to samozřejmě ve škole. Myslet bolí už od raného věku. Většina mladých jedinců po tom náročném vstávání a cestě do školy usedne do lavice a vypne. Učitelkám to velmi vyhovuje: s Einsteiny by mohly být problémy, kdežto se šprtkami a vůbec s nevyčnívači je pohoda.

Na dýze moc rozumu netřeba, balení holek už zdaleka není moc sofistikovanou záležitostí. Takže klídek. No a v pracovním procesu člověk rychle pochopí, že nějaké myšlení, nové nápady a avantgardní řešení je na škodu, protože starší zaměstnanci chtějí hlavně klid. Především moc nemyslet, myšlení bolí.

Reprezentanti a reprezentantky většiny národa pak rychle sklouznou k bulváru. Málo písmenek, velké titulky, velké fotky, trochu pikantností a výmyslů. (Nepřemýšlející čtenář výmysl nerozliší.) No a hlavně celebrity. Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. Většinou je to stejné, jako když rachitický padesátník sní o tom, že bude jednou hrát v útoku vedle Jágra. A někdy se to i podaří. Nějaká Miss mokré tričko, fotosada zcela neoblečených snímků a na týden vyzvednuta mezi celebrity.

Jenže bulvár potřebuje pohyb, informace, skandály. Rozcházet se a objevovat se s tajemnými milenci, přijít na večírek příšerně oblečená nebo tam udělat trapas, opít se do němoty, mít kalhotky naruby….

Čtenáři platí, nemusí u toho myslet, a pak volí Zemana, to je ten jejich guru, bulvární prezident… 

Vracíme se do osmdesátých let minulého století. Nemyslilové bydleli u piva a u televize a vychovávali děti. Ty děti dnes čtou bulvár a pláčou nad peripetiemi nějaké mladé celebritální hvězdičky. Kdežto kapitáni bulváru už jí vyřezávají maso z těla.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Leden nás zaskočil zápornými teplotami a jinovatkou. * Svět je asi v pořádku. Díky americkým tajným službám se podařilo zabránit teroristickým útokům v Rusku a Putin za to poděkoval Trumpovi. * Další pokrok: V Británii mohou od nynějška uzavírat registrované partnerství i heterosexuální páry. * Přes třicet opic zahynulo v ZOO v Krefeldu, když jejich pavilon zapálil silvestrovský „lampion štěstí“. * Brno chce umožnit lidem uzavírat sňatek v prostorách tamní zoologické zahrady. Obřad bude zřejmě v kleci, aby si snoubenci uvědomili, co manželství znamená. * Vysoké slovenské státní vyznamenání udělila ve čtvrtek prezidentka Zuzana Čaputová mimo jiné české političce Miladě Horákové. * Funkcionáři Českého svazu bojovníků za svobodu využili dotace, které spolek dostal na připomínání protinacistického odboje, k nákupu špekáčků nebo čokolády.

Vzpomínka na loni

Čínský horoskop nás ujišťuje že rok 2019 byl rokem prasete. Ale skutečnost je jiná: dvoutisícídevatenáctý byl rokem Grety. Mohli jsme v přímém přenosu sledovat každý její projev, a dokonce i její kolumbovskou pouť do Nového světa. Málem získala Nobelovu cenu míru a to, že ji nedostala, značně popudilo její příznivce.
Jedni Grétu zvedají do nebes, protože konečně zamířila pozornost světa k záchraně umírající planety. Druzí ji nenávidí, neboť otevírá Pandořinu skříňku astronomických výdajů na zcela nejasný výsledek. Třetí ji litují jako oběť a loutku rodičů a PR agentur, i když oni uznávají, že aspoň na začátku to holka myslela dobře a že myšlením mnohých to mohlo pohnout.
Evropská unie už vymýšlí mnohá opatření a obrovské investice do uhlíkové rovnováhy. Evropany to bude stát velké peníze, které by mohly být věnovány na mnoho užitečných věcí, například na ochranu přírody. Všechny ostatní kontinenty to zdálky pozorují, myslí si svoje, znečišťují a bohatnou.

Druhou nejdůležitější světovou událostí 2019 je válka mezi Ruskou federací a obcí Řeporyje. Zatím to nevypadá na horkou fázi ani na nový jednadvacátý srpen. Rusko už není Sovětský svaz a Varšavská smlouva a o obranu Řeporyjí by si ruská vojska vylámala zuby. Celkově česká mezinárodní politika se naklání na dobrou stranu. Praha vypověděla smlouvu s Čínou, předseda Senátu pojede na Tajwan, český prezident se hrubě obořil na Ruské ministerstvo zahraničí a Putin to zažehluje pozvánkou k 75. výročí konce 2WW v Evropě. A taky byla radost pohledět, jak komunisti zuřili, když jsme si schválili jednadvacátý srpen jako památný den.

Nový Evropský parlament nám nějak přestal být nakloněn, nechce dávat megadotace podniku Agrofert. Ministři ANO jako hrací strojek opakují mantru, že premiér není ve střetu zájmu. Ono je celkem jedno, jestli je nebo není, jestli kradl nebo nekradl, jestli byl nebo nebyl estébák. I když se mu prokáže, že zavraždil deset malých dětí, třicet procent Čechů ho stejně bude volit. A naše milá protibabišovská fronta se nikdy nespojí a nerozhoupe k nějaké akci, protože na svém maličkém písečku je každý politik za hvězdu a na větším se dá přehlédnout.

Většina technologického světa se vyhýbá čínské firmě Huawei, kdosi vypozoroval v jejím vybavení špionážní software. Ale čeští politici Huawei doporučují, takže zůstávejme v klidu. Z medií se denně dozvídáme, že se na nás hrne umělá inteligence, která bude všechno provozovat, ale i řídit. Moc si nedovedeme představit, co to je a co to umí. Ale už se dozvídáme, kolik lidí přijde o práci a kolik nových pracovních míst to přinese.  Ale my Češi se o to začneme zajímat, až když to Nepál a Paraguay budou mít odzkoušené. Do čeho se naopak hrne celá Evropa, jsou elektroauta. To je fajn, průměrné stáří automobilů v Česku (čtvrté nejhorší v Evropě) je 14,8 roku. Takže jsme na ty elektroauta netěšeni. Akorát se to možná mělo nejdřív vyzkoušet než to začít chrlit. Jsou zatím poněkud drahá, mají krátký dojezd, chybí síť dobíječek. A občas, když vzplanou, zaměstnají hasiče na celé čtyři dny. Ale pozitivní na tom je, že to komusi přinese enormně velké zisky. Jako jsme si už ověřili u solárních elektráren a řepky.

Jo a taky jste si nemohli nevšimnout, že dramaticky ubývá hmyzu. Někdo míní, že to má na svědomí vlnění z mobilů, jiní, že rozlehlá pole řepky, a další, že chemie všude kolem nás. A memento zní, že my ten hmyz moc dlouho přežít nemůžeme.

Tak snad ten 2019 byl dobrý. A když ne dobrý, tak aspoň zajímavý. Snad i ten další bude dobrý a zajímavý. A bude fajn, pokud nebudeme své osudy řídit podle čínských horoskopů.

Ticho.

Taky vás na Nový rok budí to ticho? Někdo by řekl velebné, mně spíš připadá děsivé. (Všichni už odletěli na jiné planety a mě tu zapomněli.) Koutkem oka přejedu ulici: Ni živáčka! Dokonce ani pejskové nemají potřebu konat potřebu. Ani ptáčkové neševelí, ani popeláři neřachtají. A nad tím vším svítí Slunce taky úplně tiše. Doufám, že lyžaři si tu krátkou zimu pořádně užili. Tři dny by mohly stačit, zbytek národa už se začíná těšit na jaro.
Nepatřím k lidem, kteří po Silvestru vstávají druhého ledna odpoledne. Políbil jsem svou ženu a následně usedl k snídani. Představte si, že Hanka připravila tatarák. I topinky.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Nevím, jestli se mi těch 365 tatarských bifteků nepřejí. Tak si aspoň na Štědrý den dám kapra.