Ekosloupek 16

= Asi by to chtělo víc skutečné ochrany přírody a méně ideologie z obou břehů. =

Změna klimatu je výzva, lidé se musí adaptovat, třeba pěstovat jiné plodiny, říká publicista a autor webu Klimaskeptik Vítězslav Kremlík. Globální oteplování je podle něj podvod, protože se lže o jeho rozsahu a manipuluje se daty.

Za jiný názor na změnu klimatu už se vyhazuje z práce, tvrdí Kremlík. Environmentalismus se chová stejně jako nacismus nebo komunismus, snaží se převychovat děti tak, aby věřily ideologii vládnoucí vrstvy. Tedy tomu, že lidem hrozí apokalypsa. Srovnání s totalitními režimy podle Kremlíka není přehnané, vidí tu novou normalizaci. Mluví o snaze utahovat lidem opasky, aby se měli hůř, spojené se zdražováním. Specifické plány, které naznačuje, ale nepojmenovává.

Kremlík uznává, že se klima otepluje, otázka ale podle něj je, do jaké míry za to může člověk. Politici podle něj podléhají dobové módě a boj se změnou klimatu tak, jak se tu prosadil, byl otřesný debakl. Souhlasí, že ekologie byla zneužita, ale není to prý náhoda, nýbrž strukturální problém. Koncentrace skleníkových plynů rostou, CO2 prý nejsme schopni ovlivnit a obnovitelné zdroje nejsou dost efektivní. Odpověď tak možná přinesou technologie, o kterých zatím ani netušíme.

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/97429/kremlik-globalni-oteplovani-je-podvod-ekofasismus-navazuje-na-hitlera-a-vychovava-si-verici-deti.html

Typicky české matrjošky.

Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Miluji své hlavní město. Paříž je nádherná, ale Praha je mnohem nádhernější. Skoro všechny stavební slohy. Každá stavba má svou historii i legendu. Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. Muzea a galerie, kostely a synagogy, koncerty a opera. Česká kuchyně a české pivo. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Pokud budete někomu vysvětlovat, co je to entropie a chaos, začněte turisty v centrální Praze. Onehdá jsem se – v čase velikonočních svátků – potřeboval dostat z půlky Václaváku na koncert na Ovocném trhu. Krokoměr by řekl tak 400 metrů. Leč turisté byli na každém čtverečním decimetru naší stověžatky. A byli v pohybu! Ploužili se. Někteří se ploužili jinou rychlostí a jiným směrem. Zastavovali se, obraceli, odbočovali, hleděli a okouněli, hledali se, doháněli a svolávali se a občas vyráběli selfíčka s Koňským trhem v pozadí. A nakonec uondáni zapadli do podniku, kam by našinec nevstoupil, protože pivo za šedesát. Prodíral jsem se tou mnohojazyčnou masou, musel jsem kličkovat zastavovat se a někdy i couvat. První půlku koncertu jsem funěl psychicky zdeptán.

Každý turista má po takové procházce nutkavou potřebu přivézt si domů něco typicky českého. Čepice důstojníků sovětské armády, které mnoho let zdobily okolí Karlova mostu, jsou už snad vyprodány. Ale soupravičky matrjošek najdete v každém druhém obchodě na Královské cestě. Vedle se prodává český broušený křišťál, dnes vyráběný v Číně. Turistovi cestou vyhládne. pochutná, si na „staročeském trdelníku“, který je národním pokrmem v zemi hraběte Drákuly. Nebo si dá „tradiční český“ párek v rohlíku, co má jako hot dog původ možná v Chicagu nebo možná ve Frankfurtu nad Mohanem. Posílen nastupuje do pivního šlapadla nebo se projede napodobeninou historického auta, která jezdí s turisty centrem, zapsaná v technickém průkazu jako zemědělský stroj. Jen obří pandy, králíky a Mikymause teď už na Staromáku neuvidíte.

I když neskáču, jsem rád, že jsem Čech a že nemusím do Prahy jezdit jako zahraniční turista.