Luis

havlík kopie

Dnes, 19. dubna 2017 zemřel po krátké nemoci v Liberci Pavel Luis Havlík. Málokdo si dnes pamatuje začátek sedmdesátých let a jeho první kapelu Atropa bela dona z Lovosic. Jeho další formace – …a hosté se už zapsala v osmdesátých letech mezi folkové legendy. Přesunul se tehdy do Liberce nejen jako muzikant, ale i jako organizátor a významný učitel hudby. Pro Jen tak, Jarret, a další severočeské kapely psal písničky i aranže. Působil také v libereckém Naivním divadle. Společně s Mirkem Ošancem připravil k vydání v nakladatelství FOLK & COUNTRY knihy „1419 kytarových akordů“ a „Pravá ruka kytaristy“. Vymyslel, prosadil a po řadu let vedl liberecký klub Experimentální studio – slavné éčko. Prožil neskutečně dramatický život a nikdy to nevzdával. Odešel skvělý muzikant, parťák a kamarád.

Volím Humpolec!

A to nejenom proto, že se tam nachází Hliník. Moje volba má důvody geografické, společenské, ekonomické i politické. To město má ze všech těchto hledisek ohromný potenciál.

Humpolec je prakticky ve středu naší země. Vede přes něj špičková dálnice D1. I plánovaná trasa vysokorychlostní železnice Berlín – Praha – Brno – Vídeň kolem města na Vysočině povede. Navíc nádherná krajina, pivovar, a tak dál.

Navrhuji: přesuňme do Humpolce všechny důležité celostátní instituce. Kancelář prezidenta republiky, všechna ministerstva, horní i dolní komoru Parlamentu. Dále Nevyšší státní zastupitelství, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, a jestli František dovolí, i obě arcibiskupství.

Konečně to bude spravedlivé pro všechny občany státu. Lidé z Uherského Brodu to budou mít do centra stejně jako lidé z Chebu. Město na pomezí Moravy a Čech nebude okopáváno obyvateli venkova, vždyť má jen 11 000 duší a je typickou obcí chudé Vysočiny. Moravané a ostatní lidé z venkova nebudou už muset spílat někomu do Pražáků.

Významné státy světa přišly už dávno na to, že není nutné mít největší město zároveň tím hlavním. Město, kde se důstojnost státních úřadů stýká s průmyslem, turisty, lodní dopravou, prostitucí, Matějskou poutí a náplavami. Příkladně Washington, Brasília, Ottava nebo Canberra. Chceme-li být také významným státem, zvolme za hlavní město Humpolec.

Namítnete, že to bude něco stát. Jistě. Bude se stavět. Sníží se nezaměstnanost, stavební firmy budou moci odvést zase o něco víc do daňových rájů a schvalujících úředníků bude také všimnuto. Vládní budovy, rezidence, hotely, ubytování úředníků, poslanců, ministrů a dalších. Zdravotnictví, školy, pošta a záchytka. Nějaký ten pomník v parku, kdyby vznikla potřeba klást věnce. A mezinárodní letiště. Markety, hospody, vinárny a pajzly na nejvyšší úrovni se rozumí samosebou.

Až to bude všechno hotovo, bude to příjemné místo. Poslanci se nebudou muset s nikým tahat o parkovací místa na Malostranském náměstí. Moravané i Češi to budou mít v průměru blíž a vyvyšovat se tu nad ně bude výhradně nadmořská výška 527 m.

Z Prahy se rázem odstěhují úředníci, poslanci, vrchní radové i vrchní radilové, prostě všichni, které má prostý venkovský lid za škodící Pražáky, ale oni jsou to náplavy, které tam prostý venkovský lid zvolil. V Praze bude najednou plno volných bytů, parkovacích míst i židlí v restauracích centra. Zlepší se logistika a zmizí lobbystika. Praha se konečně začne cítit milovaně.