Průlety folkovou pamětí

K Ježíškovi jsem si nadělil svoji pátou knížku „Průlety folkovou pamětí“. Je v ní všechno, co jsem s muzikou zažil a co se mi podařilo nezapomenout.
Festivaly… Porta, Zahrada, Slunovrat, Letorost, Českokrumlovský folkový festival, Banjo Jamboree, Setkání Týnec, Setkání Konopiště, Pikovice, Dvorana Folk & Country, Folková růže,…
Kluby, události, koncerty, Lucerny, Radioporta,…
Muzikanti, kapely, písničkáři, osobnosti,…

Kniha mapuje čtyřicet let českého folku, country a trampské písně. Nečekejte nějakou encyklopedii, ale příběhy, zážitky, události, festivaly, kluby a osobnosti, vše v historických souvislostech. Navazuje na moji předchozí knihu „S kytarou na zádech“. Průlety folkovou pamětí můžete také objednat (i s podpisem autora) za 240 Kč + poštovné na jupp@folkcountry.cz

Ukázka z knihy: Svojšický slunovrat

Svojšický slunovrat byl vedle Porty největší jistotou osmdesátých let a po Portě také druhým největším festivalem. V jeho druhém ročníku se na něj sjelo dokonce víc návštěvníků než na Portu, teď už pevně usazenou v Plzni. Porta v dalších letech rostlo toho dolíčku za vesničkou se sto dvaceti šesti obyvateli nevešlo. Lidé se sjížděli z celé republiky. Většina v Pardubicích přestupovala z vlaků na kyvadlové autobusy. Další šlapali pěšky z Přelouče nebo dojeli lokálkou do nedalekých Choltic či Heřmanova Městce. Často trampové začínali na Slunovratu svůj letní vandr. Příroda Železných hor byla pro čundrování ideální. V prvních ročnících se stávalo, že neznalí místo do Svojšic u Přelouče zabloudili do Svojšic u Kolína. (Mapa Československa nabízela další Svojšice u Příbrami a na Šumavě, tam snad nikdo nejel.) Nejvíc bylo diváků z Prahy a východních Čech. Fanoušci vystupujících kapel, trampové i milovníci muziky vůbec. Mnoho nadšenců přijíždělo i ze Slovenska, měli to přece jen blíž než do Plzně. A pravidelně jezdily dva plné autokary z Trnavy. Zvláštní atmosféru mělo obrovské tábořiště. Nic podobného tomu, co znáte z dnešních vymazlených festivalových kempů. U mnoha ohníčků se hrálo a zpívalo od konce koncertu v O1:OO. Konec jsem naplánoval o hodinu dřív, ale diváci si vynucovali další a další přídavky. U ohňů se sesedli lidé, kteří se předtím nikdy neviděli, ale uměli společně množství písní. Repertoár Brontosaurů, Spirituál kvintetu, Rangers, Greenhornů, Wabiho Daňka, ale i mladých právě na Slunovratu se prosazujících kapel. A leckde se to blýsklo Písněmi od Kryla nebo Merty. Byla radost toulat se od hloučku k hloučku, přidat se a taky potkávat muzikanty, kteří přijeli už v pátek a té náladě taky podlehli.

Moderátorský tým se ustálil na trojici Vašek Souček, Dušan Vančura a Honza Dobiáš.  Kvalitních trampských kapel bylo dost na to, aby zaplnily dvanáctihodinový program. A hlásily se mi stále nové. Pro staré trampské bardy byl festival moc rozlehlý, přijížděli spíše sporadicky. Mladých muzikantů ale bylo čím dál víc. Postupně jsem do programu přidával víc titulů z folku a publikum to skouslo. Sehraní spíkři dokázali zapojit diváky do akce v soutěžích a hrách. Pro každý ročník jsme připravovali nové. Přebíjely se divácké vědomosti, nápady i vymýšlení ptákovin.

Sami jsme zírali, jak se ten původní nápad společně si zazpívat chytil a vlastně nám přerost přes hlavu.

Ukázka z knihy: Českokrumlovský folkový festival.

Jednoho zimního večera stojím v Malostranské besedě u baru s bratry Malhockými z českokrumlovské skupiny Létavice a začínáme vymýšlet, jak by se zaniklý Folk Music Festival dal přesunout z Prahy do Českého Krumlova. Po čtvrtém panáku je myšlenka Českokrumlovského folkového festivalu na světě. Zrodila se legenda. 

Na jihu v Českém Krumlově se jí daří. Když máte lidi, možnosti a prostor, dají se věci do pohybu. Dosud jsme všechny festivaly pořádali v nějakém kulturním domě nebo divadle. Český Krumlov nám ale poskytne obrovské zázemí a množství historických prostředí, něco nevídaného. Je možné hrát kdekoliv a v každém tom místě nacházet novou kvalitu, která s folkovou muzikou nějak rezonuje. Už se nehraje jen na večerních koncertech jako na předchozích Portách. Muzika zní po celé dny a noci na recitálech na různých oficiálních i neoficiálních scénách po městě. Tohle je jiný druh festivalu, a ten pak rozvíjíme všude, kam jsme s muzikou dorazili.  Inspirovali se tím i další festivaloví pořadatelé.

Předpokládám, že Český Krumlov jste někdy navštívili, takže víte, o čem mluvím. Tenkrát město bylo dost sešlé (které město za komunistů nebylo), přesto zvláštně krásné.

Soutěž folkových skupin probíhá v Maškarním sále českokrumlovského zámku, kdežto autorská soutěž se odehrává na druhém břehu v sále Divadla. Ve vedlejším kině jsou recitály, stejně jako v dalším klubu Luna. Hráli tam jihočeští Minnesengři, Létavice a Bakaláři, pražská legenda Blátotlačky, samozřejmě původní Marsyas, Spirituál kvintet nebo kapela Bohdana Mikoláška. Hutka, Merta, Lutka, Voňková, Homolová,…Jo a taky na poslední chvíli přihlášená skupina Toronto, což byl (pro nepamětníky) původní název Brontosaurů. Myslím, že mi Honza Nedvěd dodnes neodpustil, že jsem je zařadil do folkové části festivalu a ne mezi trampy. 

Foto Jiří Hampl