Hledám kavárnu.

7.11.2014 * Usilovně hledám kavárnu. Ne že bych si neuměl uvařit dobrou kávu doma. Ale znáte to, tam kde je víc lidí, to kafe líp chutná.

Problém je, že hledám konkrétní kavárnu. Moc toho o ní nevím. Jen to, že se jmenuje Pražská kavárna. Logicky vás napadne, že taková kavárna nebude asi v Praze. To je stejné, jako kdyby se čtvrť hlavního města jmenovala Pražské předměstí. To by byla hloupost. (Původně jsem chtěl napsat, že by to byla kravina, ale nechci, aby si lidé o mně mysleli, že chci kandidovat na hlavu státu.) Ale v takovém Hradci Králové Pražské předměstí být může a taky je, tak je všechno v pořádku. Takže Pražská kavárnu si představuji třeba v Uherském Hradišti (to raději ne, to mám daleko) nebo v Litoměřicích či v Kolíně.

Ta kavárna mě zajímá, protože se tam prý scházejí zajímavá individua. Vedou tam řeči, požívají alkohol a berou drogy a přitom buší do laptopů, a co chvíli něco odešlou někam do redakce nebo na internet. Používají Facebůk, Twiter a další kapitalistické „vymoženosti“. Propagují svoje výmysly, které jsou v přímém protikladu s tím, co si přeje všechen náš pracující lid. Jak už kdysi napsal soudruh Kojzar v Rudém právu, jsou to samozvanci a ztroskotanci. A s tím jistě budou soudruh Veleba a soudruh Foldyna souhlasit.

Já si po pětadvaceti pohodových letech připadám v poslední době taky trochu jako ztroskotanec. Hlavně proto, že pravdu mám raději než lež. Tak usilovně hledám tu kavárnu dál. Taky proto, že vždycky dám přednost lásce před nenávistí. Tečka. Tak mi dejte zprávu, kudy k té kavárně vede cesta. Kafe si klidně přinesu z domova svoje, o něj ani tolik nejde. O tu pravdu ano.

Naštvanost je málo.

5.11.2014 * Miloš Zeman má stále větší problémy. Začalo to pády do popelníčku, málem poblitými korunovačními klenoty, pokračovalo vládou z kouzelnického klobouku a Mynářem bez prověrky. Jako jediný evropský státník nevěděl, že na Ukrajině jsou ruští vojáci. Prezident ČR jako Krteček a jeho podivné úkroky v Číně. Neuvěřitelně trapné ocenění některých jedinců. A veřejnoprávní kundy k nedělnímu obědu.

Lidé jsou rozhořčeni, překvapeni, udiveni, zmateni. (Lid naopak zřejmě tleská.) Sociální sítě žhnou. Jedinci se svěřují, že MZ není jejich prezidentem (můj není už od začátku). Sepisují se petice. Ale jako obvykle tím to zřejmě taky za čas skončí a vyšumí, pokud to Zeman nebude systematicky přiživovat. Už se objevují teorie, že je to vrtění psem, že těmi výlevy zakrývá nějakou vážnější poruchu demokracie, která se chystá a která nás nemine. Pořád si budeme stěžovat, zlobit se a naříkat, ale nevstaneme od televize ani od počítače. Leckdo bude snít své sny o defenestracích, ale nevyjde ani na ulici. Přičemž za necelé dva týdny je příležitost i důvod.

Myslím, že Miloš Zeman je starý, unavený a nemocný muž. Svoji životní příležitost stát se prezidentem o pět let propásl. A deset let na třeskutě zimní Vysočině mu zničilo játra i mozek. Všichni by asi s pochopením přijali, kdyby ze zdravotních důvodů odešel.

A tady je bod nesrovnatelně důležitější, než jestli je kunda veřejnoprávní slovo.  Kdo na jeho místo? (A je jedno, jestli po zdravotní abdikaci nebo na konci funkčního období.) Když nenajdeme výraznou osobnost, která bude přijatelná i pro podstatnou část těch kteří nevolili vůbec nebo volili Zemana. Jinak se zase dočkáme zástupu Škromachů a jiných Machů, Japonců, Dientsbierů a Bobošíkových. A budeme ve stejné ****li jako teď.  Tu osobnost je potřeba: zaá najít, zabé přesvědčit a zacé propagovat. To zabé považuji za nejtěžší, ovšem začít je třeba už teď. Máte nějaké tipy?

Co říjen dal.

30.10.2014 * Naštěstí mám na mysli říjen 2014, takže žádná Velká říjnová socialistická revoluce se nekonala.

Teplotně a dešťově mi letošní říjen připadal tak akorát, neproběhly u nás ani povodně ani hurikány. Přesto se sešli nějací vědci, politici a novináři, co mají strach, že se globál otepluje. Nějaká Američanka napsala knihu, že za zkázu životního prostředí může kapitalismus. Asi má pravdu, protože za socíku jsme tady měli nejlepší výsledky v množství polétavého prachu a siřičitanů a řeky jsme měli půvabně černé od fenolů. Dneska nám to v těch řekách kazí pstruzi. Jo a taky je letos kvůli globálnímu oteplování v Antarktidě nejvíc ledu od roku 1979. Ale zase byl říjen chladnější než srpen, takže celebrity na sebe přestaly vylévat kýbly vody, aniž by tušily, proč to vlastně dělají.

Nasosali jsme se burčáku, tentokrát bylo dost i červeného, a Škodovka představila novou Felicii. V Maďarsku chce Orbán zdanit internet, ale to se nás zatím netýká. Týkat by se nás mohl celoevropský black-out, až se v zimě Angele Merkelové vymknou vrtule na severním pobřeží. Břidlicové plyny se zatím nekonají, ale pobaltské státy vyměnily ruskou ropu za norskou. Jistota je jistota.

Putin plynové kohouty zatím nezavřel, z čeho by ti Rusové jinak žili, že. Jinak na Ukrajině byly volby a většina úkáček s volebním právem chce do Evropy. S tím bude asi ještě hodně starostí jak v Bruselu, tak v Kremlu. Když jsme se s přáteli v hospodě bavili, kde by bylo nejlepší žít, nikdo nechtěl bydlet v Doněcku ani v Luhansku.

Změnili jsme čas. Kéž bychom mohli říci, že jsme změnili čas za lepší. Ale je to jen taková technická formalita. Na jaře si Brusel vypůjčí hodinu a na konci října nám ji vrátí. Mnoho lidí to štve a některým je to jedno, ale na tom, že by se čas nemusel měnit, se shodne snad většina. Jenomže polovina lidí by chtěla po celý rok letní čas a druhá půlka zimní. Takže referendum?

Na Blízkém východě (nepleťte si to s Moravou) je taky veselo, zástupci ISIL sériově podřezávají novináře z Evropy, znásilňují Kurdky a prodávají do otroctví Jezídky. US Force to kontrolují a odstřelují z luftu, ale zatím to nevypadá ani tak ani naopak. Zato v EU a hlavně v Česku nám plno lidí píše na blogy, jak jsou ti muslimové hodní a příjemní. A o žádné šáriji  nemůže být řeč. Česká muslimská obec ke klipům s popravami novinářů mlčí. A kdo mlčí, jak známo, souhlasí.

Postihly nás další volby, tedy především komunální. Politických stran a hnutí bylo jak jogurtů v hypermarketu, a podle toho to dopadlo. Vypadá to, že další čtyři roky se budou strany dohadovat, kdo s kým a proti komu. Ať vyhrál ve městech kdokoliv, semknou se proti němu ostatní strany a z radnice ho vyštípou. To bylo volebních keců o změně a výsledkem je nasraný volič.

V Praze jsme vyfakovali hloupého Hudečka a vybrali si ještě blbější Andreu. Ano, bude líp, ale kdy a pro koho? Jinak se stolice země České zřejmě čistí, Janoušek půjde do lochu, Rittig asi někam emigroval a Hrdlička… no Hrdlička. ANU by se možná hodil.

Náš pan prezident stihl pochválit Lavrova, že nelže, o státním svatováclavském svátku ČR vyrazil na Rhodos, což je sice v Řecku, ale pozval ho tam jiný Putinův papaláš. Zeman tam vystřihl perfektní projev v ruštině, což já, ač podobného věku a podobně vybaven, bych dneska už asi nedal.  Na státním výletu do Čínské lidové republiky zdůraznil, že kšefty jsou důležitější než nějaká lidská práva. A ve Vladislavském sále rozdával metály. Potěšil nás medailí pro sira Wintona a taky pro zakladatelku Klokánků paní Vodičkovou. Jinak uděloval z poloviny bojovníkům za svobodu a demokracii a zčásti bojovníkům proti demokracii a dvorním šaškům. Některá vyznamenání už se vracejí a tak to má být. Metály mají být v oběhu.

Islám über alles!

13.10.2014 * Islamisté zničili památník genocidy Arménů, neodpovídal jejich víře. A zavázali se, že křesťanské, židovské i šítské svatyně budou ničit dál. Dívejme se na to multikulturně: oni na to mají právo a my máme povinnost jim v Evropě pomáhat stavět mešity.

Měření různým metrem

23.9.2014 * Ono se to v poslední době ujalo hlavně na posuzování justičních případů těch nebohatých a těch bohatých: máte-li peníze na dobré advokáty, neřku-li na něco dalšího, máte šanci opatřit si pro sebe nižší trest. Porazíte nějakou paní úmyslně silným autem, a váš trest se moc neliší od toho, když namalujete politikům na plakáty tykadla.
Ale práce s různě dlouhými metry je v naší pospolitosti rozšířena do všech oborů. Poklesky našich dětí posuzujeme smírněji než poklesky cizích dětí. Když se víc napijeme, jsme roztomilí, kdežto ten opilec odnaproti se vždycky zřídí jak hovado. Jiné měřidlo pro náš skvělý klub a jiné pro fanoušky té hnusné Slavie. Jinak hodnocené masuprosté uzeniny domácí na rozdíl od těch z Polska. Vy trošinku překračujete rychlostní limity svižnou jízdou, ale támhleten debil jede jak šílenec. Mohl bych pokračovat, ale další příklady jistě vymyslíte sami.

Je tu ale ještě jedna věc. Abych předešel všem podezřením z podjatosti, oznamuji, že alkohol piji už hezkou řádku, let, kdežto jointa jsem měl v životě jen jednoho.

Můžete vypěstovat švestky a vypálit třeba milion litrů slivovice. Nejen, že vyděláte těžký prachy, ale budou vám klepat na rameno a stanete se možná podnikatelem roku. Ale zasaďte si pět rostlinek konopí, které možná ani nemáte chuť kouřit, ale je to dobré na mastičky. Když vás vyhmátnou, půjdete sedět.

Nevím, proč to tak je, když obojí řadíme mezi drogy a marihuana je evidentně ještě drogou mírnější.

Opakuji, že nekopu ani za to ani za ono. Jen se mi nezdá to měření dvojím metrem. Jsme absolutními přeborníky v konzumaci alkoholu nejen v Evropě. Možná je to strach, že kdyby část obyvatel přešla na jiná lákadla, tohle slavné prvenství bychom mohli ztratit. A protože v jiných oborech my Češi horní příčky neobsazujeme, musíme si tohle vůdčí postavení chránit jako oko v hlavě.

Petice: Pět andílků ve Frýdku-Místku

13.9.2014 * Petice patří k demokracii. Postupně jsme si na tu vymoženost, jak politikům a vůbec papalášům sdělit názor velkého počtu lidí, rádi zvykali. Časem jsme samozřejmě pochopili, že petice má sice velkou váhu rostoucí s počtem podpisů, ale že politici a úředníci se na ni mohou klidně vykašlat a dělat mrtvé brouky.

Téma petice může globální, celostátní i místní a může se týkat světového míru i špatně opravené dlažby. Aby lidé mohli snadno petici spustit a šířit ji po internetu, vznikly různé servery. Ty umožňují, aby petici vyhlásil – jak je z některých témat patrné – i naprostý blbec. Progůglil jsem ty weby a zjistil zajímavé věci.

První dvě petice, na které jsem narazil, jsem dokonce podepsal. Jedna se týkala vybudování tunelu do Jeseníku pod Červenohorským sedlem. Je snadné se vžít do situace obyvatel okresu, který je normálně blbě dostupný a v zimě skoro nedostupný. Druhá byla za zrušení poplatků za Českou televizi. Co je to veřejnoprávnost nikdo v této zemi neví, ale všichni za ni platíme. A když se něco opravdu potřebujeme dozvědět, tak hledáme třeba na BBC, za kterou neplatíme. Rozumnější hemisféra mého já mi ovšem šeptala, že na tu první věc nikdy nebudou peníze a ta druhá bude neprůchodná nejméně do doby než ČT naštve Babiše.

Dál už byl výčet peticí velmi pestrý. Jedna z nich žádá: „Chceme aby 5Angels vystupovali ve Frýdku-Místku ještě v roce 2014!“ Trvá na tom 101 lidí. Další bojuje „Za Českou televizi bez Jiřiny Bohdalové a Miroslava Donutila.“ No proč ne. Dost bolo.

I životní prostředí má své petiční tituly. „Netoxické chodníky pro naše děti.“ Žádá to šest občanů a není jasné, jestli chtějí chodníky z nejedovatých materiálů nebo jenom neposrané. „STOP týrání zvířat!!“ žádá 91 občanů, ale netušíme, koho o to žádá.

Ale přejděme k politice, tam je tlačenice. „Česká republika by měla být okamžitě anektována Rakouskem!!!“ Chtějí to dva lidé. Plus požadavku vidím v tom, že by se musely urychleně dostavět dálnice přes Budějovice a přes Mikulov a Moraváci by konečně přestali nadávat na Prahu a začali proklínat Vídeň. „Petice za změnu směru jízdy v jednosměrné ulici Biskupská“ zas tak politicky nevypadá, ale jeden nikdy neví. 1712 občanů, kteří mají všeho plné zuby, „Chce předčasné volby!!! TEĎ!“ Bohužel datum není k nalezení. Teď je zřejmě pořád.

Jak už jsem v úvodu naznačil, může petici dnes vyhlásit i úplný prosťáček. Takže zakládám petici: „Vraťme peticím vážnost. Žádáme, aby nebyly vyhlašovány petice kvůli kdejakým kravinám.“ Ovšem chápu, že fanoušci Andílků ve Frýdku se na mě můžou zcela demokraticky vykašlat.

Putinky

3.9.2014 * Opatřili jsme si putinky. Teda kamna na dřevo. S plynem to vypadá všelijak, les mám za plotem.

Kdysi, když jsme byli na Sovětském svazu závislí prakticky na všemkoliv, koloval vtip. Optimista přikládá ucho na plynovod, aby zjistil, že to teče, skeptik, aby se dozvěděl, kterým směrem.

Směrových turbulencí jsme si i před pár lety užili docela dost. Nejdřív to neteklo přes Ukrajinu dlouho vůbec, pak to teklo ze západu na východ a konečně z východu na západ. Mezitím se trochu globálně oteplilo. Ale i zima může být někdy dost dlouhá.

Moudré hlavy mluví o nutnosti rozšíření podzemních zásobníků. Jestli k tomu využijeme všechna raketová sila, která nám zbyla po Varšavské smlouvě, bude to možná stačit. Jiní experti mluví o rourách, které nevedou z Ruska.

Evropa jako celek myslí zeleně. A tak se budeme až do vypuknutí totální energetické krize ujišťovat, že nás zachrání solární články, větrníky a řepka. Ať to stojí, co chce a ať se na tom balíkuje, kdo chce. A víra v globální oteplení způsobí, že už nebudeme potřebovat ani plyn ani jádro.

Můj soused v zimě ozvláštňuje celé údolí kouřem z pneumatik. Je to poměrně neekologické. Ale nedivím se mu, plyn z Ruska může být sankcionován a embargován. ČEZ asi zase zdraží.  Roušky na ústa se prý už brzo začnou vyrábět z nanovláken.

V putinkách prý nejlíp hoří habrové dřevo. Habry se na naší zahradě nestydatě přemnožily a motorové pily krize zlevnila. Až Putin zavře kohoutek, sejde se celá naše početná rodina v jedné místnosti kolem kamen. Budeme čučet do plamenů, hrát člověče nezlob se, povídat si a na vrcholku kamen vařit čaj.

Nejsou mravenci.

 26.8.2014 * Ani v kredenci.

Je to divné. Na naší zahradě nejsou mravenci. Každý rok jsem sledoval jejich promyšlené trasy, po který pochodovali. Občas jsem je pozlobil. Do trasy, která původně vedla trávou a kamením, jsem položil hadici. Samozřejmě jsou dost chytří na to, aby se neplahočili terénem. Vylezli na hadici a to se jim to šlapalo. Jenže hadice se po deseti metrech otáčela zpátky a vedla přesně do míst, kde mravenci nastupovali. Nestačili se divit, hlupáčci.

Letos jsem zatím neviděl ani jednoho mravence. Ani na jejich vyšlapaných trasách ani na hadici. Odklopíte na zahradě kámen a nic. Žádné mravenčí sídliště jako kdysi. Mravenci zmizeli. Asi se odstěhovali.

Co mě taky diví, že nejsou u nás ani vosy. Dřív jsem napočítal každé léto tak tři čtyři vosí hnízda. Ne, že by mi vosy chyběly. Ale začíná mi chybět rovnováha.

Občas vylovím osamělou včelu z bazénu, aby nám ho celý nevypila a nemuseli jsme dopouštět vodu. Ale jinak mi letos připadá poněkud bezbroučno. Ani klíště jsem letos ještě nechytil.

Pravil Einstein – a tomu je co věřit – že až vyhynou včely, vyhynou za nějaký čas i lidé. Ta informace je docela vážná a vůbec není dobré ji brát jako relativní. I když to tvrdí Albert.

Doufám, že relativní je pouze momentální nedostatek hmyzu a že naši vnuci budou moci házet mravence holkám za výstřih, tak jako jsme to před lety dělali my.

Vy ještě nemáte titul u svého jména?

22.8.2014 * Přišla mi emailem nabídka. Za pouhých 999 Kč bych se mohl pyšnit titulem doctor honoris causa. Takový čestný doktorát obvykle dostávají prezidenti, když v cizí zemi přijdou na nějakou univerzitu a pronesou tam projev. Václav Klaus prý má titulů Dr.h.c. už šestačtyřicet.

Za pakatel by mi ho prodal Cambridge Learning Church& Institute. Ctihodná instituce sídlí na Floridě, ale nikdo se tam nevzdělává ani nikdo nevyučuje, protože ta instituce je dokonale virtuální. Jindy tak skvěle informovaný Google mlčí. Další zdroje se taky nechytají.

Jak pravila emailová nabídka, čestný doktorát za tu věhlasnou instituci mi udělí pan Karel Novák ihned poté, co obdrží onen baťovský poplatek na svůj účet. Pardon – na účet ctihodné Church& Institute.

Je úžasné, jak Češi dokáží kreativně rozvinout své podnikatelské schopnosti. Přes osmdesát českých občanů už tento titul získalo. Nedivte se, že tolik; tituly jsou nabízeny ve slevomatu. Už se těším, až někoho z nich potkám. Debila honoris causa jsem ještě nikdy neviděl.

Jezte české potraviny.

13.8.2014 * Jezte české potraviny. Oblíbené heslo v druhé půli devatenáctého století a za první republiky. A dobré heslo i v časech putinotoče. Ale které to jsou? Ačkoliv žiju na venkově, české zemědělce malopěstitele neznám. Teda znám dva. Jeden nabízí med, druhý prodává palivové dřevo. Tak teda české firmy: Penam, Kostelecké uzeniny, Hamé, Vitana,… První dvě patří Slovákovi. Hamé prý náleží Islanďanům a Vitanu koupili Norové.

Jezte české potraviny. Ať dělám, co dělám, vychází mi z toho, že podpořit české potraviny mohu jedině tak, že budu pít pivo Bernard. Na zdraví!

Zločin jménem korektnost.

18.7.2014 * 298 mrtvých. Někdo sestřelil letadlo. Celý svět tuší kdo. Autor rozkazu se dokonce přiznal. Akorát si spletl typ letadla.

Jen novináři trpí nadváhou korektnosti. –Nevíme. –Mohla to být i technická závada. –Počkáme si na vyšetřování.

Černé skříňky míří do Moskvy a vyšetřování se bude odehrávat tam. Proč? Takže se nic nevyšetří. Nikdy. Nebo až za třicet let.

Všichni vědí, že to udělala raketa systému BUK. Všichni vědí, že tohle separatisté mít nemohou. Je to mimořádně složitý systém a potřebuje mimořádně vyškolenou obsluhu.

-Možná se separatistům podařilo dát nějaký tým dohromady, tvrdí v televizi přivolaný znalec ukrajinského folklóru.

Všichni vědí (a satelitní snímky to potvrzují), že přes hranice na východní Ukrajinu prosakuje ruská armáda bez označení a veze sebou i těžkou techniku. Kde projedou tanky, projedou i BUKy.

-Nemůžeme přítomnost ruských vojáků potvrdit ani vyvrátit, říkají korektní novináři.

Na Krymu taky žádní ruští vojáci nebyli a pak za jeho obsazení dostali vyznamenání.

Když se kácí les, lítají třísky. Co je to 298 životů. Vladimír Vladimírovič buduje Euroasijské společenství. Milionům lidí v něm bude dobře. Řada jejich předků už poznala pohodlí gulagů.

Zeptejte se korektních novinářů (a korektních politiků), jestli tuší, co je to gulag. Možná nebudou ani vědět, co to byl holocaust. Důležitý je rozvoj hospodářských styků.

No co. Když byla železná opona, tak by se to tomu letadlu nestalo. Civilní letadla se tenkrát sestřelovala výhradně nad územím Sovětského svazu.

Včely

24.5.2014 * Včely prý nestíhají. Nevím, jakou mají dělnice normu na počet opylených květů. Podle odborníků jsou prý na vině krásně žluté lány řepky. Na ta pole se včely vrhnou a přelet z kytky na kytku znamená jen několik centimetrů. Prostě se neulítaj. Jenže jejich kapacity už nestačí na květy ovocných stromů a další kytky, které přece jen vyžadují větší přelety.

To by ještě nebylo to nejhorší. Řepka se prý ošetřuje nějakým druhem pesticidu, který včely zabíjí. Někdy prý ani nedonesou náklad sladkých šťáv do úlu.

Řepka se pěstuje ve velkých lánech proto, že se přidává do benzínu. Čímž se prý chrání životní prostředí. Jenže na včely se zřejmě ta ochrana nevztahuje.

„Zahynou-li včely, do čtyř let zahyne lidstvo,“ pravil Albert Einstein. Myslím, že tenhle objev je ještě důležitější než  E=mc².

Měření různým metrem

7.5.2014 * Ono se to v poslední době ujalo hlavně na posuzování justičních případů těch nebohatých a těch bohatých: máte-li peníze na dobré advokáty, neřku-li na něco dalšího, máte šanci opatřit si pro sebe nižší trest. Viz Janoušek.
Ale práce s různě dlouhými metry je v naší pospolitosti rozšířena do všech oborů. Poklesky našich dětí posuzujeme smírněji než poklesky cizích dětí. Když se víc napijeme, jsme roztomilí, kdežto ten opilec odnaproti se vždycky zřídí jak hovado. Jiné měřidlo pro náš skvělý klub a jiné pro fanoušky té hnusné Slavie. Jinak hodnocené masuprosté uzeniny domácí na rozdíl od těch z Polska. Vy trošinku překračujete rychlostní limity svižnou jízdou, ale támhleten debil jede jak šílenec. Mohl bych pokračovat, ale další příklady jistě vymyslíte sami.

Je tu ale ještě jedna věc. Abych předešel všem podezřením z podjatosti, oznamuji, že alkohol piji už hezkou řádku, let, kdežto jointa jsem měl v životě jen jednoho.

Můžete vypěstovat švestky a vypálit třeba milion litrů slivovice. Nejen, že vyděláte těžký prachy, ale budou vám klepat na rameno a stanete se možná podnikatelem roku. Ale zasaďte si pět rostlinek konopí, které možná ani nemáte chuť kouřit, ale je to dobré na mastičky. Když vás vyhmátnou, půjdete sedět.

Nevím, proč to tak je, když obojí řadíme mezi drogy a marihuana je evidentně ještě drogou mírnější.

Opakuji, že nekopu ani za to ani za ono. Jen se mi nezdá to měření dvojím metrem. Jsme absolutními přeborníky v konzumaci alkoholu nejen v Evropě. Možná je to strach, že kdyby část obyvatel přešla na jiná lákadla, tohle slavné prvenství bychom mohli ztratit. A protože v jiných oborech my Češi horní příčky neobsazujeme, musíme si tohle vůdčí postavení chránit jako oko v hlavě.

Stala se tragedie

30.4.2014 * Stala se tragedie. Jedni sdílejí články z bulváru. Druzí je komentují. Třetí se diví, proč to komentují. Čtvrtí hledají viníky. Pátí kritizují, že někdo hledá viníky. Šestí se zlobí, jak to někdo může kritizovat. Sedmí píší, že bulvár je zlo. Osmí napíšou, že kdyby lidi nebyli blbci, tak by bulvár zanikl. Devátí čekají s prstem na myši, kdo bude další. Desátí vypnou Facebook a jdou ven, protože je tam nádherně.

Pochvalný projev na vernisáži výstavy fotografů Svánovský a Müller

8.2.2014 * Milé dámy, vážení pánové, sešlí přítomní!

Možná jste si to zatím ani neuvědomili, ale stáváte se – tady na jižním cípu Nového města Pražského —  svědky něčeho mimořádného a přelomového.

Já osobně mám vždycky obrovskou radost, když se umělci z východu prosadí ve stolici. A jejich Pražané jim tím pádem rozumějí.

Kromě sady fotografií k nám dnes zavítali jejich autoři pánové Zdenek Svánovský a Vašek Műller. Jak můžete popatřit, jsou to muži ošlehaní životem na drsném severu Moravy a jihu Slezska. Dělat umění pod Pradědem je fakt řehole. Proto také vyjíždějí do vzdálených krajin, aby zkoumali, jestli tam pod jinými Pradědy nemají lepší víno. Za sedmerými řekami a sedmerými pohořími prý našli už nejednu krásnou horu.

Výstava obou umělců, kteří tu před vámi visí, už urazila velký kus cesty po slezských, moravských a českých městech.  Důkazem její hodnoty je to, že i přes to dlouhé putování se stále ještě nerozpadá.

Vedle mnoha dalších míst ji mohli shlížet diváci v Jindřichově Hradci nebo v Hradci nad Moravicí. Jistě kolekce zavítá i do Hradce Králové, na Levý Hradec nebo do Štýrského Hradce neboli Gratzu. Už dnes si naši dva milí hoši mohou říkat, že jsou Hradečáci. A do této sérky skvěle zapadá skutečnost, že se dnes výstava otevírá tady pod Vyšehradcem.

Přišli jste a zjistili jste, že tu stojíte uprostřed bé čtyři ká. Nebo chcete-li „bíforkej“.  Plným názvem Barvy čtyř kontinentů.

Už z názvu je znát skromnost obou umělců. Deklarováním čtyř světadílů nám sdělují 1. že ještě nikdy nebyli v Austrálii, 2. Že ještě nikdy nebyli v Antarktidě. Nu což; hodně věcí se dá ještě napravit. Dovedu si oba pány v Austrálii představit. Víno tam mají slušné. A fotoseriál „Jak jsme zabloudili v buši“ nebo pohotový záběr srážky fotografa s klokanem, by se jistě zapsaly do análů světové fotografie. A nakonec nemůže se fotograf stát slavnějším, než když zahyne při práci pod vodou chrupem žraloka u australských břehů.

Rozpačitý jsem ovšem z představy těch dvou pánů v nitru Antarktidy. Stojí na pólu, kolem teplota mínus 40°C. A protože jsou dva, je to hned mínus 80. Oba stojí a cucají kravinu. Vy co znáte jejich ušlechtilou zálibu v nápojích z hroznů, už asi tušíte. Všechny láhve vína, které donesli až na pól, jsou zmrzlé na led. Každá je kra vína. Opusťme tedy nehostinný kontinent a nenechme dva talenty z Česka zahynout na devadesáti stupních jižní šířky chladem a nedostatkem alkoholu. Klidně se spokojíme napříště s výstavou  „bífajfkej“ čili barvy pěti kontinentů.

Zatím se kochejme, tím, co tady máme. Nicméně já se na ty klokany fakt těším.

Užívejte si chvíle a za zvuků Martiny Trchové a jejího orchestru popíjejte v rozumné míře, i když vás autoři budou přemlouvat k opaku. Je hloupé, když krásné ostré fotky, o kterých ta výstava je, vidíte najednou rozmazaně. A ještě horší by bylo, kdybyste ty fotky po nadměrném požití neviděli vůbec.

Na snímku Zdenka Svánovského vidíte sestavu Orchestr Martiny Trchové, který měl premiru na této vernisáži. Zleva: Petr Linhart, Martina Trchová, Dušan Trličík. Jak vidíte, orchestr je nevelký a vzhledem k nízké hmotnosti Martiny a Dušana se všichni vejdou do jednoho auta.  Nejzajímavější na tomto orchestru je to, že jeho členové zásadně vystupují každý sám.

1.2.2014

Michal Jupp Konečný

O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách