Starší Postřehy, objevy, nápady, štěky a hlody.

26.11.2014

Vždycky mě baví procházet se u moravských přátel v jejich rozsáhlém sklípku a číst nápisy na sudech: Müller Thurgau, Neuburské, Sylván, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Sauvignon, Merlot a Víno pro Pražáky. *** Nová doba stále přináší nové pojmy a nová povolání. Jsem si jist, že přesně víte, kdo je to sales manager nebo account manager. Ale tušíte, kdo je to pachtýř? *** Sněží a hned to taje. Zase někdo zbytečně rozhazuje peníze daňových poplatníků. *** Slovenští biskupové protestují proti slovu papagaj. Svatý otec přece není homosexuál. *** Nevíte, ve kterém roce má Království nebeské vstoupit do Evropské unie? *** Výraz hot dog neznamená a nikdy neznamenal čtyřprocentního psa. *** Dětské otázky někdy překvapí. Byl jsem zaskočen dotazem, jestli za druhé světové války rostly borůvky. *** Během středoevropského času je Slunce v polednev nadhlavníku. Nevíte, kdy je Slunce v podhlavníku? *** Není korektní o někom říkat, že je buran. Lepší je pětikorunář. *** Mělo by se vyšetřit, kdo zatajil praotci Čechovi informaci, že víc na západ je ještě lepší strdí. *** Bůh je velice praktický. Dokáže přivést na svět syna v roce Nula a ještě k tomu o Vánocích. To se to pamatuje. Nemusí si zapisovat do diáře, kdy se ten kluk narodil. *** Lidé se dělí na tři typy. Na náledí zruší auto a sami jsou celí. Ti první okamžitě volají do pojišťovny. Druzí jdou do hospody a ožerou se. Třetí běží k internetu sdělit tu událost kamarádům. *** Blaničtí rytíři existují! Mám důkaz. Když jsem se k hoře blížil, narazil jsem na cedulku Vojenský prostor, nevstupovat! *** Gilotina je mnohem humánnější a ekologičtější popravčí nástroj než cirkulárka. Ale uznávám, že cirkulárka je využitelná i k řadě dalších činností. *** Víte, co je to zdravotnický nadstandard? Už vám nevyříznou slepé střevo, ale voperují mu kontaktní čočky. *** Dům se dá koupit. Dá se i vykřičet? *** V mnoha našich lepších restauracích nabízejí švédské stoly. To musí být IKEA v balíku! *** Yard je ostrovní délková míra. Víte někdo, kolik přesně měří Scotland Yard? *** Tak mě napadlo, kolik mateřských školek by se asi dalo postavit za peníze na jednu volební kampaň. *** Proč není v listině základních lidských práv právo na sex? *** Co je to pokrok? Sdělení, že určitá karetní hra je v pořádku. *** Taky se vám někdy zdálo, že se vám neotevřel padák? A jak dlouhý to byl sen? *** Znáte někoho, kdo vyhrál Malou pardubickou? *** Myslíte si, že je opravdu nezbytné měřit pasažérům nastupujícím do letadla jejich pH? *** Když se pan lesní hodně snaží, stane se z něj časem nadlesní. ***  Co musí udělat lesní žínka, aby se stala nadlesní žínkou? *** Víte, kde v USA žije nejvíc muslimů? V Al-Abamě a na Al-Jašce. *** Diskvalifikace je oprávnění hudebníků hrát v tónině Dis. *** Co vám bude příjemnější: když vás vyhodí do povětří sunitský nebo šítský terorista? *** Někdy se vám povede napáchat nekorektnost, aniž byste se o to snažili, a nestačíte se pak divit. Třeba když napíšete: Většina lidí z hlavního města odjela na dovolenou. ***  Stolice prořídla. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Můj vztah k náboženství byl vždycky vlažný. Nikdy jsem si nepřál být spasen, už pro tu představu, že se pak melu někde mezi bachorem, knihou a čepcem. *** Jaké parametry musí splňovat smrtelná postel? *** Všichni známe toustovač. Myslíte si, že na podobném principu existuje i chroustovač? (anglicky chrouster). *** Kdekdo říká, že není práce. Myslí tím, že není práce, kterou by se mu chtělo dělat. *** Našli jste už v některé budově cedulky Nouzový západ? *** Volby jsou ideální příležitost, jak vyměnit partu, co nás okrádá, za jinou partu, co nás okrádat bude. *** Jak dlouho je nutné někoho kutálet, aby byl vykutálený? *** Když kluk řekne Miluji tě, holka si to obvykle vyloží chybně tak, že miluje jenom ji. *** Jsou souchotiny předměty, které máte společné s chotí? *** To je pořád řečí o šetření elektrickým proudem, ale skutek utek. Kdykoliv doma otevřu ledničku, svítí se tam. Někdo pořád zapomíná zhasínat! *** Předpokládám, že naše děti už budou žít v zemanismu. *** Koprníte často? A z čeho nejvíc? *** Nevíte, kde najdu údaj o počtu blbců v jednotlivých českých a moravských krajích? *** Víte, která sladkovodní ryba je v Česku největší? Přeci součtovec. *** Vážím si mužů, kteří častěji mění ponožky než partnerky. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Zpráva z černé kroniky: Madla spadla do zdymadla. *** Do češtiny nám stále proniká stále víc slov z cizích jazyků. Ale můžeme hubenému člověku říkat slimák? *** Ještě jednou cizí jazyky: Je holka, co s vámi spí, slípka? ***

LEGENDA LOCHOTÍN – ukázka z knihy

1.10.2014

Mám za sebou půl roku intenzívní práce bez dovolené a opulentní křest knihy v Plzni, kterého se zúčastnila asi tisícovka lidí. Pro křest byl vytištěn jen malý náklad, knížku dostali především  muzikanti, o kterých v ní píšu. Vy ostatní si budete muset ještě nějakou chvilku počkat. Jakmile bude na světě další náklad, dám to vědět všemi dostupnými prostředky včetně kouřových signálů.
Tady zatím najdete z knížky LEGENDA LOCHOTÍN malou ukázku. 

 

PORTA 87

ZAČÍNÁME UŽ V ÚTERÝ A KONČÍME V SOBOTU * 100 KAPEL NA PORTĚ * KLASICKÁ HUDBA * MIKROFÓRUM VYSÍLÁ Z VÝSTAVIŠTĚ * HRA S CENZORY: KROK ZPĚT A DVA DOPŘEDU

Porta v roce 1987, to už byl nezadržitelný kolos. 100 kapel, 30 000 diváků. Zájem médií. A ovšem i zájem mocných. A hledání cest, kudy a co by ještě mohlo projít…

První čtyři červencové dny 1987 je Porta a je stále v Plzni. Je zase o něco rozlehlejší, ale počasí tentokrát příliš nepřeje. Kromě střídavých přeháněk se přežene přes areál silná bouřka, která přinese tolik vody, že pořadatelé, kteří chystají Lochotín na večer a mají sebou kanoe (pro šťouraly: jedou hned po Portě vodu), sjeli Lochotín odshora dolů.  (26-Canoe-87-Ši.jpg)

Na Portu bylo oficiálně pozváno 100 kapel! Z nich už ve čtvrtek bylo osmdesát na místě, to znamenalo pět set účinkujících. Do soboty se očekávalo ještě 120 dalších. Kapely vystupovaly na osmi scénách a od úterního večera, kdy se natáčela živá deska, až po sobotní Dvoranu na Lochotíně, proběhlo 73 pořadů. Ty uvádělo 11 spíkrů, nepočítaje v to muzikanty, kteří si průvodce vystoupením dělali sami. O chod Porty se staralo 560 pořadatelů, včetně štábu, redakce Portýra a techniky. (27-Plšek-87-Ha.jpg)

Tentokrát už je na Portě živo od úterý. To se natáčí živá deska pro Supraphon a naopak v pátek probíhá křest desky, která se natočila na Portě v minulém ročníku. Programy začínají většinou v 9 hodin ráno a končí s půlnocí na Lochotíně. Porta se zase dramaturgicky více a  více rozevírá. Objevují se zajímavé sestavy. Například poprvé se na společném pódiu představí Žalman a spol. a Hradišťan. Všechny žánry mají svoje komponované pořady a recitály. Jasan Bonuš opět vede v Pekle country bál s tanečními skupinami za doprovodu skupin Blanket, Newyjou a Uhlák. Z jednotlivých regionů přijíždějí kromě postupujících i další kapely, které byly pozvány mimo soutěž a mimo hlavní programy. Společně tvoří „krajové“ programy. Západočeši, Jihočeši, Moraváci… Z jižních Čech přijíždí nejvíc folku, domácí dominují v bluegrassu a Morava dodá hlavně trampské kapely a první výhonky folkrocku.

Ovšem i žánry odjinud mají na Portě svoje místo. V pavilonu „R“ probíhá program Klasika na Portě za účasti Jiřího Hoška, Lubomíra Brabce a dalších. Ulrychovi se představují s pořadem Nikola Šuhaj. Diskotéku z oblasti country tu má Robert Křesťan. Co je to blues, Zfolkovaná poezie. Opět Písničky z divadýlek: Stropnický – Jiráň, Vladimír Kratina, Jiří Schmitzer, Ondřej Pavelka, Miki Jelínek a další. Prostě na Portu se sjíždějí vážní muzikanti, divadelníci, folkloristé a další hosté z jiných hudebních i nehudebních oblastí. Ale to hlavní je stále folková, trampská a country muzika. Z nejdůležitějších jmen se tu objevují Brontosauři, Kamelot, Hop trop, Nezmaři, Paleček s Janíkem, Poutníci, Stopa, Ivo Jahelka, Slávek Janoušek. A samozřejmě kapely, které se probojovaly v interpretační soutěži i účastníci autorské soutěže. Ta se také odehrává na Lochotíně. Soutěže probíhají bez rozlišení a rozdělení na žánry. Zatím. (28-Basseti boemi-87-Ha.jpg)

Nově je pro Portu otevřen pavilon „F“ poblíž hlavní brány. Každý den od 16 hodin se odtud živě vysílá Mikrofórum Československého rozhlasu a v sobotu dopoledne se (už taky živě) vysílá pořad Radioporta. Je akreditováno značné množství novinářů. Přijíždí několik zpravodajských štábů včetně televizních. Porta je v tomto roce už významně reflektována v médiích.

I když v české společnosti se už silně začíná projevovat uvolnění, perestrojka a glasnosť, tady na Portě jsou tendence spíše opačné. Je to taková věčná přetlačovaná mezi snahou dramaturgie a štábu dostat na festival ty nejzajímavější a z hlediska režimu ty nejkontroverznější osoby. Bdělí cenzoři stále ještě drží ruku na kohoutcích. Tento rok nemůže vystoupit ani vloni zakázaný Vláďa Merta ani Jarek Nohavica.  Karel Plíhal, který byl na Portu pozván, přijede jako návštěvník a na otázku redaktora Portýra proč nevystupuje, odpovídá velice stručně: – Karle, proč nevystupuješ na Portě? – Protože tady nevystupují i jiní. – Poskytneš rozhovor pro Portýra? – Ne. – Můžeme to zveřejnit? – Ano.

Vedle poroty a jejího udílení cen funguje na Portě také už docela propracovaná anketa diváků. Anketní lístky se rozdávají zároveň se vstupenkou. Tým dobrovolníků pak výsledky zpracuje. V interpretační soutěži drtivě vítězí skupina Barel rock následovaná Fleretem a Kamelotem. V autorské soutěži nejvíc zaujaly publikum hoptropácká Jonatán a Křesťanova Napsal jsem jméno svý na zdi. (29-Plakáty-87-arch.jpg)

Hlasuje se také o osobnost Porty. Tou se stává Jaroslav Samson Lenk před Ivošem Jahelkou a Mirkem Kováříkem. Ovšem do výsledků se promítne i protestní hlasování publika; silně bodují osobnosti, které tento rok na Portě nevystupují: Jarek Nohavica, Karel Plíhal a Vladimír Merta.

I tento rok přinesl něco nového, co jsme vymysleli, zkusili a povedlo se: v závěrečném večeru, kdy se hlediště rozzářilo tisíci svíček, se po blocích vítězů a hostů přešlo na společné zpívání. Vybral jsem dvacítku písní, které za dvacet let už díky Portě zlidověly a společně s třiceti tisíci hlasy z publika je zpívali jejich autoři a interpreti. Zvukaři a osvětlovači se trochu zapotili, když se na levé a pravé straně scény střídaly kapely po písničce, ale dařilo se a diváci se rozjížděli zase na rok nabití hudebním zázrakem jménem Porta.

 26-Canoe-87-Ši.jpg  Vodácký prvosjezd amfiteátru Lochotín. Pochybuji, že to od té doby někdo zopakoval. Foto Jan Šilpoch.

27-Plšek-87-Ha.jpg  Režisér lochotínských koncertů Pepa Plšek je autorem sloganu „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka.“ Spolu s ním člen týmu osvětlovačů Petr Ježek. Foto Jiří Hampl.

28-Basseti boemi-87-Ha.jpg  Nejen folkem živ jest člověk. Na Lochotíně se představila také čtveřice kontrabasistů Basseti boemi  a sklidila frenetický úspěch. Foto Jiří Hampl.

29-Plakáty-87-arch.jpg  Tenkrát ještě nebyly mobily. Na plotě tábořiště si lidé nechávali vzkazy. Hledali se, domlouvali, kam půjdou odpoledne, inzerovali a seznamovali se. Foto archiv.

Ptákoviny a ptákovinky

26.5.2014

Ptákoviny a ptákovinky

(Z mé právě vyšlé knížky „Kde přistávají uši“. )

Často jsem potkával odstávající uši. Ale nikdy jsem neviděl uši přistávat.

Neštěstí nechodí po horách. Jenže zkuste se u Kolína nechat zasypat lavinou.

Před dalším obřadem se muselo celé krematorium vyvěnčit.

Ten, kdo poskytuje rady, není radiátor. To je ten pán, co mluví v rádiu.

Někde jsem četl, že během mého života se vývoj civilizace posunul zhruba o tolik, o kolik se posunul během života tisícovky generací přede mnou. To jsem teda dost dobrej!

Neděsí vás fakt, že prakticky ve všech prostorách vašeho zažívacího traktu je po celý váš život absolutní tma?

Přál všem právo na život. A nechápal, proč jsou některé holky hubené.  Proč by se vlastně měly hubit?

Muslimští sebevražední teroristé mají slíbeno, že v nebi budou mít k dispozici neomezený počet panen. Ale jak je z praxe známo, výbušniny umístěné na těle téměř s jistotou urvou dotyčnému šourek.

V máji začaly holky chodit nahoře bez. Rozkvetl šeřík a dívky si zaplétaly kvítky do vlasů.

Největším přínosem pro práci policejních daktyloskopů jsou telefony s dotykovou obrazovkou.

Připadáte si liší nebo sudí?

10.3.2014

Představte si celkem banální situaci:

V divadle v první řadě sedí vedle sebe čtyři lidé na sedadlech 1,2.3 a 4. Nezáleží na jejich věku, pohlaví ani politickém smyšlení.

Počítáme-li je od kraje, člověk na sedadle 1 je lichý, na sedadle 2 sudý, na sedadle 3 lichý a na sedadle 4 sudý.

Na chvíli pomineme ty dva sudé. Zbylí diváci na sedadlech 1 a 3 jsou liší. Ovšem když počítáme jenom je, člověk na sedadle 1 lichý lichý a člověk na sedadle 3 sudý lichý. Stejně tak když zanedbáme liché, bude člověk na sedadle 2 lichý sudý a divák na sedadle 4 sudý sudý.

Samozřejmě by si mohl člověk 2 vyměnit místo s člověkem číslo 3 a stal by se tak z lichého sudého sudým lichým. A naopak sudý lichý by teď byl lichý sudý. Tím si to teď ale nebudeme komplikovat, všichni hezky zůstanou sedět na svých místech.

Zaměříme se na daleko závažnější věc: všichni čtyři sedí v první, tedy liché řadě. Můžeme tedy říci, že člověk 1 je lichý lichý lichý, číslo 2 je lichý lichý sudý, člověk 3 je lichý sudý lichý a člověk 4 je lichý sudý sudý.

Čím se liší liší a sudí? Liché můžeme odlišit, ktežto sudé nemůžeme odsoudit. Ale to samozřejmě není pro naše počty důležité.

A nyní otázka: Hlediště má dvacet řad po dvaceti místech.
1. Na která místa v sále si může sednout člověk číslo 2, aby vždy zůstal lichý lichý sudý?

2.  Kolik vstupenek si musí koupit, aby mu všechna tato místa nikdo nemohl obsadit?

Porta a vy

28.2.2014

V letošním roce vyjde výpravná kniha s pracovním názvem Folk a country hudba v Plzni. Bude mapovat vše, co se odehrálo v žánrech folk, country a trampské písně od jejich začátků v Plzni a jejím okolí. Kniha se bude věnovat desetileté historii legendárních ročníků Porty na plzeňském výstavišti a Lochotíně.  Jako autor knihy, která vyjde po prázdninách, mám prosbu: Mezi čtenáři byli určitě někteří v Plzni na Portě v letech 1981 – 1989. Jako diváci, muzikanti nebo pořadatelé. Napište mi, prosím, jedním odstavcem své dojmy nebo zážitky. Pište na jupp@folkcountry.cz. Díky.

Kniha Folk a country hudba v Plzni.

11.2.2014

V letošním roce vyjde výpravná kniha s pracovním názvem Folk a country hudba v Plzni. Bude mapovat  vše, co se odehrálo v žánrech folk, country a trampské písně od jejich začátků v Plzni a jejím okolí.

Kniha se bude věnovat desetileté historii legendárních ročníků Porty na plzeňském výstavišti a Lochotíně, dalším festivalům, přehlídkám a významným koncertům, které se tu odehrávaly, zdejším klubům, mediím, vydavatelům i osobnostem, které se této hudbě věnovaly. Největší prostor bude v knize věnován plzeňským hudebním skupinám a písničkářům. A že jich za těch skoro pět desetiletí bylo!

Autorem knihy je Michal Jupp Konečný, šéfredaktor časopisu FOLK& COUNTRY a bývalý dramaturg Porty i dalších festivalů.

Kniha by měla vyjít po prázdninách. Přejeme všem příjemné čtení a objevování  informací a zážitků.

Plzeňské kapely, muzikanti a písničkáři! Chcete o sobě číst v knize Folk a country hudba v Plzni? Ozvěte se autorovi na adresu jupp@folkcountry.cz.

Moje nejhezčí trampský Vánoce.

6.12.2013

Povídka Moje nejhezčí trampský Vánoce vyšla v roce 2007 v mojí povídkové knize Udělali mi něco s palcem.

Bylo to divný. Seděli jsme kolem ohně zachumlaní do vaťáků, oheň hřál tak na půl plynu, ale naštěstí slunce se teprve chystalo za špičky stromů. Byl Štědrý den 13:00. Odpoledne se líně vleklo, ostatně s plným žaludkem se odpoledne vždycky líně vleče. Wakin před obědem vyhrožoval, že bude slavnostní oběd servírovat ve stříbrných ešusech, ale nakonec jsme kotlety jedli zase z hliníku.

Prostě taková normální pravá kamarádská sváteční nálada, nebejt toho vetřelce.

Objevil se na svahu nad kempem a ze začátku jsem ho viděl jenom já. Byl bloňďák, byl drobný s roztomilým kukučem a bylo mu tak devět.

Kamarádi si všimli, že jsem zahleděn, a otočili se.

-Ahoj, řekl s přirozeností zkušeného lovce bizonů. Vypadal nadrzle,  ale něčím, nedalo se přesně říct čím, byl sympatický.

-Ahoj, odpověděl jsem jménem naší osady. Já jsem Rony. Tohle je Wakin a tohle Bivoj.

Seskákal se svahu do kempoviště a každému z nás obřadně zalomil palec. Jeho dětská ručka tuhle operaci bez potíží zmákla i s Bivojovou tlapou sněžného muže.

-Já jsem Ježíšek, řekl.

To je ale blbá přezdívka, myslel jsem si. I když na Štědrý den je to docela stylové. Pak mi došlo, že si z nás dělá srandu.

-Hele, kluku, kde ses tu vzal? Esisisi nevšim, je zimní odpoledne a za hodinu bude v celým tom obrovským lese tma jako v….

Zvědavě mě pozoroval asi na způsob, jako když překrojíte žížalu a pak sledujete, co ty dvě půlky začnou dělat. Pak vystartoval:

-No řekni to slovo, řekni… Jestli to řekneš, tak dostaneš hovno a né dárky.

Dobrák Wakin si naštěstí všiml, že začínám bobtnat a převzal debatu do svých rukou. Přesněji řečeno podal Ježíškovi hrníček.

-Hele, mladej, máš před sebou dlouhou cestu. Napij se čaje a pak upaluj, ať jsi do tmy doma.

-Tos vystih naprosto přesně, kamaráde, povídá kluk, ještě musím na Blizzard, Netopýry, Zlámanou podkovu, Konvoj, ……….

Pak vyjmenoval prakticky všech sedmnáct osad, jejichž kempy se tyčily tady v Horách na dvaceti čtverečních kilometrech. Bez překlepu.

Nabízelo se jediný rozumný vysvětlení: je to synek hajnýho a o víkendech místo psaní úkolů obíhá les a šmíruje trampský osady. Ta teorie měla jednu vadu na kráse: široko daleko tu byla jediná hájovna Na Babě, a tam měli jen dvě dcery.

Zkusil jsem ještě jednu kontrolní otázku, jedno jméno vynechal:

-A na Dawson půjdeš taky?

Chvíli se zamyslel, dvakrát se podrbal na hlavě.

-Ne, řekl nakonec.

-Proč?

-Tam jde kolega Děda Mráz.

-Cože?!?, zaznělo trojhlasně.

-No jejich šerif Bouda volil komunisty.

A je to tady! O Boudovi se mezi trampy povídalo ledacos, dokonce že je na ňákým česnekovým seznamu. Prej taky dřív na trampy donášel. Ale jak to ten kluk může vědět?!

Hlas lidu potvrzen hlasem božím…Kruci, mně z toho snad jebne! Já nakonec začnu věřit, že on je opravdu Ježíšek.

-Hele, politiku na vandr netahej!

-A náboženství můžu?, odpověděl ten fracek drze.

-Jaký náboženství? Co je to náboženství?, zeptal jsem se ve vyšší tónině.

-Že v něco věříš. Že třeba věříš, že JSEM Ježíšek.

No to je mi paráda! Štědrý den, za chvíli bude tma, ještě jsme ani nepostavili na grog a já tady vedu filozofický debaty s devítiletým klukem, kterýho budeme muset nakonec dovést domů, aby nezabloudil.

-Hele chci nějakej důkaz, že jsi Ježíšek. Nějakej zázrak nebo něco podobnýho.

Udělal rukou kruh nad svojí hlavou a nastala mu tam svatozář. Naše čelisti popadaly do ohniště.

-Stačí?, zeptal se. Z naší strany se nedočkal odpovědi.

Tak zatočil nad hlavou opačným směrem a tím to vypnul.

-Na vandru to normálně nikdy nepoužívám. Lesní zvěř to irituje, přidal vysvětlení.

Bylo to věcné, naprosto přirozené a ekologické, ale přesto se nikdo z nás do diskuse nepřidal.

*

-Už musím. Fakt bych to nestihl. Užijte si to. A děkuju za čaj.

Znova nám obřadně zalomil a začal stoupat do svahu. Ještě dvakrát zablikal svatozáří na pozdrav a zmizel. Už se šeřilo, a tak nebylo jasný, jestli zmizel v lese nebo se stal neviditelným.

Dlouze jsme si to užívali, ten šok i okouzlení a povídali si nesmysly.

-To bude zápis do osadní kroniky! To teda nikdo nemá…

-Nebo to budou mít po dnešku všichni.

-Hele, a jak to moh vědět s tím Boudou?

-To voni si s tím Santa Klausem a Dědou Mrázem všechno řeknou.

*

Najednou jsme měli pocit, že se rozednívá. Když jsme se otočili na pasece zářil třímetrový smrk. Byly na něm krásné ozdoby a hlavně spousta světel, žádná elektrika, samé svíčky a prskavky.

Rozdali jsme si dárky, které jsme pod ním našli. Byly krásné a trampsky užitečné. Byly jednoznačně od něj. My jsme si svoje drobnosti předali už v poledne. Ale nůž, kvůli kterému jsem už půl roku oslintával výkladní skříň prodejny Lesalov pod stromečkem nebyl. To mám za to, jak jsem byl na něj ostrý.

Smrk zářil, stáli jsme tam, čučeli na tu nádheru a nebyli schopni slova.  Teď ještě vyleze z lesa srnka a postaví se vedle toho stromu a kýč bude dokonalý. Ani jsem tu myšlenku nestačil dovést do konce a srnka tam byla.

-Tohle nemá cenu někomu vyprávět. Nikdo by tomu nevěřil, řekl Bivoj.

-Co budem dělat teď?, ptal se Wakin.

-Jde se na půlnoční, řekl jsem. -Poděkovat.

*

Cesta do Černic, kde byl kostel, trvala slabou hodinku. Mlčeli jsme. Já, tramp a od narození zapřísáhlý ateista jsem šel poprvé v životě do kostela. (Tedy nepočítaje nějakou tu prohlídku baroka v rámci vandru.) Myslím, že oba moji spoluohňovníci na tom byli podobně.

Kostel byl plný, mše už začala. Napadlo mě, že Černice snad ani nemohou mít tolik obyvatel, a pak jsem si všiml, že zhruba dvě třetiny přítomných jsou trampové. Hodně známých tváří, zdravili jsme se pohledem. Takže v tom zázrakování nejedeme sami.

Zatímco kněz mluvil o Betlému a o božím narození, napadaly mne samé blbosti. Není papež taky tramp? A jak je to vlastně s vandrováním tam nahoře? Takový anděl, ať dělá co dělá, přes křídlo usárnu nepřehodí. Proč trampové hrají na kytary a ne na varhany? To poslední mě napadlo, když z kůru vytryskla fakt hustá a krásná hudba. Ohlédnu se a co nevidím: Stojí nahoře na zábradlí, šaškuje tam, ruce rozpažené jako že drží balanc, a přebíhá z jednoho konce zábradlí na druhý. Pod ním tak dvanáct metrů. Spadneš frajírku, pomyslím si, ale hned se opravím: proč by to dělal, když je Ježíšek?

Varhany dozněly a mše skončila. Lidé se tiše rozpouštěli do štědrovečerní tmy. Kněz zmizel ve dveřích vedle oltáře. Šel jsem nesměle za ním.

-Pane faráři, můžu se vás na něco zeptat?

-Já vím, na co se chceš ptát. Zase dělal  při mši pitominky, že jo. Měl bych mu vynadat. Ale zase jsem rád, že ze statisíců kostelů na celém světě si na Vánoce vybere vždycky mě.

-Ahoj, ozvalo se za mými zády.

Tvářil se jakoby provinile, ale kněz se jen usmíval.

-Tak co, zeptal se mě Ježíšek, srnka se stavila?

-Přišla!, potvrdil jsem.

-Hele, zeptal  se napůl nesměle a napůl drze, mohl bych teď jít s váma na kemp?

Ty můžeš jako Bůh všechno pomyslel jsem si. Ale navenek jsem se přísně zeptal:

-A co Bůh otec, povolí ti to?

-Ten má teď spousty starostí. To víš, Vánoce….

Neptal jsem se ho, jestli má teplý spacák. Protože Bůh za á) spacák nepotřebuje a za bé) když ho potřebuje, tak si ho zázrakem opatří.

*

Šli jsme ve čtyřech lesem a sněhem zase nahoru. Wakin a Bivoj si to pořád ve svých myslích přehrabovali. Jsme ztracená generace. Nás učili v první třídě z těchhle věcí akorát, že Lenin leží na Rudým náměstí.

Když jsme došli až na kemp, zeptal se:

-Hele, a mohl bych zapálit oheň jednou sirkou?

-Mohl bys, řekl jsem. Ale fakt jednou sirkou. Žádný zázraky.

Přistoupil k připravené hraničce a škrtl. Sirka se rozhořela, postupně zkomírala, ale pak se oheň rozhořel jasným plamenem.

Stejně švindloval. Ale do osady jsme ho nakonec vzali.