Kocourkov pod Řípem 5

28.3.2016

  1.  Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění 239/2013 Sb. stanoví, že cyklisté nesmějí před jízdou a během ní požít jakékoliv množství alkoholických nápojů (nulová tolerance).
  2. Jihomoravský kraj a turistické agentury budují z peněz EU cyklostezky po moravských vinohradech. Od sklípku ke sklípku. Úseky těchto cyklostezek probíhají také po silnicích druhé a třetí třídy.Je správné dbát na bezpečnost provozu chodců, cyklistů i automobilistů. Zároveň je správné podporovat turistický ruch a pohyb obyvatel na zdravém vzduchu. Taky je správné podporovat české vinaře, trpící v těžké konkurenci zahraničních producentů.

    Jenže…
    Viděli jste někdy policisty dávat dýchat cyklistům? Nedoporučí jim náhodou někdo z krajských a jiných politiků, aby se dívali jinam?

    Má smysl zákon, o kterém se už dopředu ví, že se nebude dodržovat? Neměl by se náhodou změnit? Poslední změna proběhla k 1. lednu 2016. A už teď se ví, že je tam spousta hovadin.

    Mimochodem: Víte, že 1. ledna 2016 začalo platit 221 (!) nových nebo změněných zákonů?  Kdybyste nevěděli, v které zemi žijete, vraťte se na titulek článku.

Kocourkov pod Řípem 4

21.3.2016 * Nejkrásnější evropské parkoviště.

Jeden ze slavných zákonů profesora Parkinsona tvrdí, že počet úředníků roste v zemi geometrickou řadou bez ohledu na politický systém a zabarvení vlády. Za posledních pětadvacet let je to snad ještě zřetelnější, než tomu bylo za bolševika. Sami jste určitě svědky toho, jak se otevírají další a větší budovy pro státní správu a pro správu krajů a měst.

Snad nejzřetelnější příklad máme přímo před sebou. Malá Strana je nádherný historický prostor a měl by tepat turismem, službami, kulturou a událostmi. Místo toho tu máme parlament, který Menší město pražské postupně pohlcuje. Nejdřív poslanci pohrdli tou zvláštní budovou vedle Národního muzea a hrnuli se na druhý břeh. Tam zabrali palác ve Sněmovní pro Poslaneckou sněmovnu a potom Valdštejnský palác pro Senát.

Což samozřejmě nestačilo. Pro kanceláře, jednačky, místa pro tiskové konference, restaurace, bary a další služby padly celé dva bloky historických budov až k Malostranskému náměstí. To mají poslanci v přilehlých ulicích ještě ubytovny. Pod blokem domů rozlehlé podzemní garáže. A požírání historického města probíhá a bude probíhat dál.

Na návrh architektů, urbanistů i obyvatel se objevila myšlenka vyhnat auta z Malostranského náměstí a tím celou čtvrť zklidnit. Předložené nákresy vypadají bohovsky.
Ale páni poslanci, kteří mají kromě svého parkování ještě blokovaných třicet stání na náměstí, se vzbouřili. Že ta místa nedají, že přece nebudou jezdit do práce tramvají. Argumenty jaké pro zachování jejich parkoviště zaznívají z jejich úst, svědčí o tom, co je to za lidi, kteří nás zastupují. A ještě zajímavější je, že se za dobu diskusí neozval ANI JEDEN poslanec nebo senátor, který by řekl: Klidně to náměstí zkrásněte, my dojedeme tramvají, metrem, taxíkem nebo pěšky.    

Kocourkov pod Řípem 3

7.3.2016 * Prý nám zdraží elektřinu. Oni teda tvrdí, že to nebude zdražení, ale to nám tvrdili bolševici i postbolševici vždycky.

Pamatujete na vodu? Na každém rohu a v každých novinách byly výzvy „Šetřte vodou!“ „Nekape vám kohoutek?“ Kohoutek kapal, ale nikdo ho nespravil. Nebyli instalatéři. Vlastně byli, ale zaměstnaní v socialistickém komunálu. Což znamenalo, že v devět dopoledne už jste je našli v hospodě. Pak zazvonil klíček, z instalatérů se stali podnikatelé a předháněli se v tom, aby vám kohoutek nekapal. Spotřeba klesla. A vodárnám klesly tržby. Tak vodu zdražily a hlavně jste začali nejvíc platit za to, že vám přivedly trubky do baráku.

Posléze začala klesat spotřeba elektřiny. Tlačil na to stát, ministři,  ekoaktivisté i Evropská unie. Zahraniční spotřebiče měly mnohem nižší příkon, lidé víc zhasínali a měnili topidla za něco úspornějšího. A taky ceny elektřiny ve světě šly dolů. Zisk ČEZu i rozvodných firem začal postupně skomírat, čímž začal vydatně skomírat také zisk státu. Tak se vymyslela daň z jističe. Už nebude záležet na tom, kolik spotřebujete elektřiny, ale podle velikosti jističe, kolik byste spotřebovávat mohli. Rozloučíte se tedy s topidly, cirkulárkou, míchačkou a dalšími stroji, které s malým jističem nerozběhnete. Váš jistič bude asi takhle maličký a vy ušetříte. Nebo se nerozloučíte a budete platit jako mourovatí.

Je třeba posílit přenosovou síť. Ano, elektřina si teče sem a tam, jak chce. Někdy je na severu Německa bezvětří, jindy do vrtulí fouká uragán. Někdy pere slunce do solárů, jindy je podmrakem a někdy dokonce tma. Tak plaťte víc za jistič.   

Nejspíš klesne spotřeba, vládě ubude na daních a bude třeba vymyslet nějaký další poplatek. Třeba z lustru.

Volte strany vládní koalice!

P.S. Dobrá zpráva: Šéfka Elektrického regulačního úřadu Alena Vitásková tuhle pitomost (zatím) zrušila. I proto se jí naši milí oligarchové postarali o feliniovských osm a půl roku natvrdo. Její nástupce už jim jistě půjde na ruku.   

Kocourkov pod Řípem 2.

28.2.2016 * Ministr životního prostředí Richard Brabec (ano ten z ANO) má na nás novinku. Už prý nebudeme platit za popelnici, tedy za její převrácení do kukavozu, ale za to, kolik bude náš odpad vážit.  Jak si to představuje, to asi sám zatím neví. Asi bude na stupátku váha, čtečka přečte čárkový kód vaší popelnice a pak se to teprve převrhne. Jenže co když nemocná čtečka nepřečte? To vám odpad nevyvezou. Stejně jako sousedům a celé čtvrti. To by tak hrálo, aby se někdo obohacoval zadarmovým odvozem na úkor státu.

Všichni už teď třídíme jako diví z lásky k přírodě. Od teď budeme třídit z lásky k státu, aby na ten směsný odpad zbylo co nejméně. Šetřiví důchodci si poradí i s tím. Hodí prostě něco z odpadu do sousedovic popelnice.  A hajzlíci, co nemají souseda rádi, mu tam budou dávat cihly. Aby měl občan odpadu co nejméně, něco se dá nastrkat taky do těch barevných kontejnerů, něco odnést do lesa. 

Naše sídliště sousedí s vilovou čtvrtí. Čas od času vidím někoho z vilky, jak nese svůj odpad k nám. Jakmile se ten systém pobrabčí a půjde o peníze, čekám, že si na něj nějaký slušňák ze sídliště počká s basebalovou pálkou.

Stát jen za letošní rok přijme 13 500 nových úředníků. Jo čtete správně. Úředníci musí vykazovat činnost, tak vymýšlejí podobné brabcoviny. My je jenom platíme z daní.

Kocourkov pod Řípem 1.

21.2.2016 * Vzpomenete si, kolikrát jste za poslední dobu vyplňovali nebo nahlašovali svoje osobní údaje? Jméno, příjmení (hůlkovým písmem), jméno za svobodna, datum a místo narození, bydliště, email, telefon, zdravotní pojišťovnu, číslo občanky, číslo pasu, číslo řidičáku, číslo bot, rodné číslo, vzdělání, hrubý měsíční příjem…

V drtivé většině tohle všechno po vás chce stát. Většinu z toho asi vůbec nepotřebuje, ale potřebuje sběrem dat uživit úředníky a dát vám najevo, že vám vládne a že o vás úplně všechno ví. Mělo by stačit, aby úředník naklepal vaše rodné číslo a vyjely by mu o vás všechny údaje ze všech státních databází. Z nichž všechny potřebné by se přímo v počítači vchroustaly do formuláře, který teď pracně vyplňujete tužkou, co nepíše. Vlastně ne, žádný formulář by nebyl potřeba. Počítač by rovnou prověřil, jestli máte nárok nebo ne. Povoluje se – Zamítá se. Tečka.

Bylo by to krásné. (Ještě krásnější by bylo, kdybyste po státu nemuseli chtít vůbec nic.)

Jenže tomu brání jedna důležitá věc: Úřad pro ochranu osobních dat. Instituce s velkým množstvím úředníků, kanceláří, kopírek, telefonů a služebních aut hlídá to, aby nikdo nezákonně nepoužíval vaše osobní údaje. Tedy aby je nepoužíval, pokud vy mu je osobně nesvěříte. Vezmete-li to ovšem z opačné strany, pokud mu je osobně nesvěříte, nedostanete, co po státu chcete.

Tak nevím. Dělá z nás stát debily nebo je debilem stát?

Hudební předvíkend

28.4.2016

Po pětačtyřiceti letech se pokouší o obnovu legendární česká folková kapela Perpetual Vagaboonds. Držíme pěsti. * Skupina Přelet MS Dává 17. května koncert se spoustou hostů v plzeňském HiFiklubu. * Ostravské duo Sova – Slamák se kromě Folkové růže účastní na jihu Čech i přehlídky Houpací kůň. * Žamboši se 20. května objeví v Malostranské besedě a o den později společně s duem Hořký kafe v Sázavě. * Skupina Bonsai č. 3 si „vystartovala“ album, které pokřtí na Folkové růži. * O víkendu 22.-24. 4. proběhlo několik oblastních kol Porty. V Brně nejvíc zaujala skupina The Honzíci. * Obnovila se skupina Forehand pod vedením Míši Leichta. Vychutnat si ji můžete 15. července na zámku v Jindřichově Hradci. * Matěj Ptaszek chystá knihu ze svého jihoamerického pobytu. Vydá Galén. * Liberecká kapela Větrno po létech ožila a dokonce si zasoutěžila na severočeském kole Porty. * Martina Trchová a Trio zve na křest 17. května do Malostranské Besedy. A na další křest 14. července na Folkové růži. * jupp@jupp.cz

Festival Folková růže, 23. ročník 14.-16.7.2016

15.4.2016

Vystoupí:

SPIRITUÁL KVINTET * IVAN HLAS TRIO * ŽAMBOŠI * EPY DE MYE * MARTINA TRCHOVÁ TRIO * DEVÍTKA * BEZEFŠEHO * MÍŠA LEICHT & FOREHAND * JIŘÍ SMRŽ A KAPELA * PETR LINHART * NAČAS * HOŘKÝ KAFE * SOVA – SLAMÁK * JEN TAK TAK * ZHASNI * SEKVOJ * BLUE GATE * TAMARAL * BONSAI č 3 * ŠVÉDOVA TROJKA * RENDEZ-FOU * ISARA * HLUBOKÉ NEDOROZUMĚNÍ * HONZA ŽAMBOCH * MONTY * SLÁVEK KLECANDR * SPOLEKTIV * PETR SEDLÁČEK * MIREK OŠANEC * a další

Akordy

5.2.2016

Za čtyřicet let zkušeností s muzikanty i publikem jsem zjistil, že u trampských a folkových písní je ideální počet akordů tři. Skladby jsou to líbezné a oblíbené. Publikum ví, co teď přijde, ale klidně muzikantům promine, když místo A7 se znovu vrátí G. Koncert plyne v naprosté pohodě, a pokud někdo nezapomene text, večer se doklimbá až k přídavkům. Malinko jiná situace je v bluegrassu, kde pod dramatickými eskapádami banjových sól nikdo stejně nepozná, jaký akord se hraje.  

Hodně dobří muzikanti znají i čtvrtý akord a dovedou ho nasadit v nejsprávnější chvíli. Publikum je ohromeno a přestává dutat.

Když zahraje kapela, co umí opět akordů, hlediště z té složitosti znejistí. Ale kritici a publicisté hýkají blahem.

Při šestém akordu jsou vyplesklí už i odborníci a hovoří o hudbě pro náročné posluchače. Prostě alternativa. Tento žánr pozná i laik podle toho, když se většina lidí zvedne z amfiteátru a jde na klobásu.

 

Potřebujete anděla?

8.1.2016

Nemyslím nějakého „můjstrážníčka“, takového kdybyste sháněli, obraťte se na ministra vnitra. Myslím situaci, kdy máte doma skříň, na skříni nic, ale kdyby se utřel prach, hodila by se tam nějaká pěkná soška. Takový Anděl. Je krásně rozpažen (vlastně rozkřídlen), těžiště má poměrně nízko a hraje na šalmaj. Nevím, jestli je šalmaj folkový nástroj, ale když už, tak co jiného. Správně by se to mělo psát šalmaj, ale to by zase žádný folkáč nezahrál.  

Stačí, že jste v roce 2015 vydali nějaké hudební album a dali mi o tom vědět. Což se týká hlavně odvážných kapel, co si vydávají desky samy, a taky vydavatelstvíček, které jsou menší než malé. Prostě jsme se někde mohli minout, vaše těžce vydělané prachy by spadly do kompostu a zasloužená sláva vás mine. Co je to 2015 ví každý, i ten co hraje na banjo. A album je to oficiální kulaté stříbrné, žádné demáče nebo to, co si stáhli vaši kamarádi z vašeho nejhoršího koncertu.  

Andělé se budou volit už za chvíli. Protože jsem předseda (nebo co vlastně jsem) komise, co uděluje žánrového Anděla v kategorii folk a country, musím se starat.
Takže milé kapely a písničkáři, pokud jste V ROCE 2015 vydali nějaké album, napište mi to! A pošlete vzorek.
Adresa: Michal Jupp Konečný, jupp@folkcountry.cz.
P.S.
  U slivovice není rok vzniku 2015 podmínkou.

Vašek Feštr

14.12.2015

Proč jenom ti nejlepší odcházejí jako první? Odešel člověk velký nejen postavou. Mimořádný organizátor, znalec folku, nápadů plné hrsti. Bezva parťák a spolehlivý partner. Dramaturg, novinář, dělník polozakázaných koncertů tenkrát a tahoun všeho kulturního na Turnovsku později. Tvůrce v úspěšném tandemu s jeho ženou Danou.
Vašek Feštr zemřel v sobotu 12. prosince 2015. Měli jsme ho rádi a budeme ho mít rádi.

Jak je na tom folk?

27.4.2015

V různých diskusích hospodských i internetových se objevují názory, že folk zkomírá. Proti tomu se oprávněně ohrazuje heslo Folk žije! (ovšem s nesrozumitelným dodatkem Já jsem folk).

Prožil jsem s touhle hudbou víc než čtyřicet let, což neuvádím jako zásluhu, ale jako právo do tohoto sporu mluvit. Každá věc se vyvíjí, roste, kulminuje a potom klesá, možná se vrací a prožívá další vlny. Pamatuji začátky, opatrné kopírování vzorů ze zámoří, hledání vlastních cest a hru o přežití s tehdejšími normalizátory. Potom vyzrávání, růst zájmu publika a „lochotínská“ éra Porty. Vrchol? Snad ještě ne. Nové festivaly, svobodné hledání, možnost vydávat desky a tu a tam se prosazovat v rádiích.

Rok 1989, jak možná někteří dodnes tvrdí a jak se nám možná tehdy zdálo, zřejmě nebyl jediným vrcholem folkového žití. Kvantitativně – zájem publika se rozlil z Porty a několika dalších festivalů na desítky ba stovky lokálních akcí. Takže lidí v hledištích celkově neubylo, spíš naopak. Kvalitativně – nové kapely umělecky rostly, získávaly zahraniční i studiové zkušenosti, byly prostě lepší.

Problém nastal v tom, že diváci i v novém století stále prahli po kapelách, které vyrostly v osmdesátkách. A většina pořadatelů ve snaze vyhovět diváckému vkusu zakonzervovala svou dramaturgii. Neuvědomili si v té chvíli, že jim tím publikum stárne.

Mladé kapely se rodily a rostly, ale byl o ně chabý zájem. Bylo nás málo dramaturgů, co se snažili vedle hvězd systematicky prosazovat nadějné nováčky a čerstvá jména, i když jsme tím jako pořadatelé možná tratili. Třeba jsme to dělali blbě a třeba to ani konzervativní publikum nechtělo.

Tak se ale hudební zájem mladších diváckých ročníků postupně přesunoval k jiné hudbě, která je dokázala víc oslovit.

Folk (a jeho komunita) rozhodně nezaniká, ale ani se moc nerozvíjí. Zestárl.

Když jsem nedávno sledoval program hojně navštíveného festivalu, bylo mi poněkud smutno. Nejmladší zúčastněná kapela vznikla před třiceti lety, většině ovšem bylo už o křížek víc. Třeba to vůbec není vizitka folku a vím o tom, že někde v klubech hrají mladé a zajímavé kapely. Jenže když se podíváte na hlavní tituly letních festivalů, je to pár jmen jako přes kopírák. Jak dlouho vydrží zájem lidí o festivaly, pokud tam budou stále stejné skupiny a budou hrát stále stejných šest až sedm skladeb?

Andělské úvahy

9.4.2015

Kritika v mediích i na internetu se snesla na rozdávací koncert žánrových Andělů za rok 2014. Zejména co se týče programu večera, vložených severomoravských kapel i organizace celé akce. Stranou většiny úvah ale zůstaly otázky jak a zda Andělé vůbec a jak a zda v tomto konceptu s žánrovými cenami.

Jako lídr folk a country porot jsem byl do děje vtažen už na samém počátku. Tuším v roce 1991 a to se to ještě jmenovalo velkohubě Gramy. Tenkrát bylo žánrových cen jen několik. Postupně jich přibývalo až na dnešních devět. Přitom některé přetékají svým obsahem i šířkou záběru, jiné mají obsazení velmi štíhlé. Další se těžko odlišují, například etno s folkem. A konečně některé – speciálně alternativa – nejsou žánrem hudebním a i náboj protestu už většinou vyprchal.

Především ale zařazení žánrových cen pod křídla „velkých“ popmuzikálních cen je stříháním křidélek všemu, co se vymyká centrálnímu hudebnímu byznysu. Podívejte se, jak se o vás „okrajové“ staráme, i andílka dostanete. Ale media a gramobyznys patří nám, tam moc nelezte a hrajte si v klubech.

A ještě je tu záležitost nevyhraněnosti hodnotitelů. Máme ocenit spíš to nejkvalitnější nebo radši progres, který to posouvá někam dál i s rizikem slepých cest?  

Hudební žánrová veřejnost je rozpolcená, část říká: pojďme od toho, druhá část je ráda, že máme aspoň něco. Osobně nejsem přítelem nějakých soutěží, v nich se sejde pět publicistů a fungují jako „my kluci, co spolu mluvíme“. A táhnou do boje proti viditelnému nebo virtuálnímu nepříteli. Střechová odborná soutěž, která je opozicí proti Českému zlatému slavíku, je určitě užitečná.

Je jen otázka, zda by se „menšinové“ žánry jako celek neměly osamostatnit a vytvářet Andělům nikoliv podvěsek nýbrž protiváhu. Při zachování vzájemně korektních přístupů.

Namítnete, zda by to veřejnost zajímalo. Myslím, že mnohem víc než teď, kdy normální konzument hudby ví nanejvýš to, že existují i nějaké „žánry“. A určitě na rozdíl od nynějška by se našli i diváci. Ovšem znamenalo by to nejen předání cen, ale celoroční aktivitu v mediích, v klubech, na festivalech. A soustavnou podporu veřejnoprávní televize. Od toho ji máme, ne?

Práce, no. A finance.

Posloužím vlastní zkušeností. V dobách, kdy folk ještě nežil, jsme s časopisem FOLK & COUNTRY pořádali anketu v příslušných žánrech. Závěrečným předávacím koncertem jsme v devadesátých letech několikrát po sobě naplnili holešovickou sportovní halu.  

Najděte na mapě: Luže.

16.3.2015

Vždycky potěší, když se brodíte bahnem negace, lhostejnosti a blbé nálady, a pak narazíte na šílence, co se snaží dělat něco pro lidi.

Východočeský městys Luže, okres Chrudim. Celému kraji dominuje poutní chrám panny Marie na Chlomku, nedaleký hrad Košumberk má nejen středověkou ale i folkovou historii. Zachovalý židovský hřbitov. A představte si obec, co má asi 1300 duší a přitom vlastní rozhlasovou stanici. Zajeďte se tam v létě mrknout. I okolní krajina je nádherná.

Je tady muzeum. No řekněme spíš zárodek muzea. Je to dílo soukromníka, žádné dotace z evropských fondů, jen množství lidské práce. Budova je pro muzeum jako stvořená. Jen tak trochu zchátralá. Ten barák i vlastní expozice potřebují pomoc. A tak tvůrci muzea na internetu prodávají čas. Koupíte si vteřinu a přispějete muzeu třiceti korunami. Když na to máte, můžete si koupit i půlhodinku.

Prozradím, že zatím je v muzeu expozice starodávných losů z loterií a taky všechno, co má nějakou souvislost s mlékem a mlékárenstvím.

Tady se dozvíte víc: http://www.onedayforsale.com/cs/

 

 


O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách