Ekosloupek 20

Změny krajiny způsobené kolektivizací zemědělství po roce 1949.
Rozoráno:
45 000 ha luk
240 000 ha mezí
50 000 remízků
dvě třetiny polních cest

Zlikvidováno:
45 000 km liniové zeleně (stromy a keřové porosty)
Průměrná velikost pozemku:Zvětšena průměrná plocha pozemku z 23 arů v roce 1948 na 20 hektarů v roce 1990.
Vysušena převážná část mokřadů.Napřímena a technicky upravena většina potoků a horních toků řek.
Plošně odvodněno:
přes 1 500 000 ha.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Věděli jste, že v Ostravě žije nejvíc hulmanů? * Maturita z matematiky nebude. Odkládá se na neurčito. Technicky vzdělané lidi zřejmě na nic nepotřebujeme. * Na loterii Účtenkovka se dějí divné věci. Jeden hráč zaregistroval podle statistiky za srpen 11 tisíc účtenek a na internetu fungují i bazary, kde se směňují účtenky za 0,01 koruny. Ministerstvo dělá mrtvého brouka. * Smutek: Česká republika je za roky 2010 až 2018 zemí s pátým největším nárůstem počtu nově nakažených virem HIV, zvýšení činí 128 procent. * Letadlo, ve kterém se ve čtvrtek Andrej Babiš vracel z Japonska, muselo při cestě do Dubaje nouzově přistát v čínské Šanghaji. Jednoho z cestujících postihl infarkt. * Ženy mají průměrné IQ 100, tvrdí výzkum. O mužích to statistikové zjišťovat neodvážili. * Donald Trump blahopřál dopisem Čechům ke stému prvnímu výročí republiky. Na Hradě dopis založili do šanonu a napjatě očekávají dopisy z Moskvy a Pekingu.

S korektností je někdy potíž. Pokud bychom převzali korektní pojmenování z Ameriky, kde se tamějším černochům říká Afroameričané, museli bychom svým cikánským spoluobčanům začít říkat Indoevropané.

Průlety folkovou pamětí

Přesně před rokem – 25. října 2018 mi vyšla knížka. To je vždycky radostný den, jako když se vám narodí dítě. A tahle kniha je už moje pátá. Je zásadní.
Jmenuje se PRŮLETY FOLKOVOU PAMĚTÍ a je to takový běh čtyřmi desetiletími příběhů a událostí, kdy jsem s muzikou žil jako muzikant a dramaturg a pro folk, country a trampské songy usilovně pracoval.  Festivaly… Porta, Zahrada, Slunovrat, Letorost, Českokrumlovský folkový festival, Banjo Jamboree, Setkání Týnec, Setkání Konopiště, Pikovice, Dvorana Folk & Country, Folková růže,…
Kluby, události, koncerty, Lucerny, Radioporta,…
Muzikanti, kapely, písničkáři, osobnosti,… Radioporta, časopis FOLK & COUNTRY a vůbec. Příběhy, smutky, radosti, objevy a společenství lidí stejné krevní skupiny.

Vydalo nakladatelství Galén, které se – ač firma lékařská – věnuje folku už dávno a docela systematicky. Pokud knihu ještě nemáte (a to byste teda měli!) nebo chcete někomu udělat radost, můžete si ji za 240 Kč + poštovné objednat na jupp@folkcountry.cz.

Hongkong a Barcelona.

Koukáme na obrázky a čteme kusé zprávy, hledíme na obrovské davy protestujících a taky brutalitu policie. Podobné scény se přelévají po zeměkouli z místa na místo, před nedávnem Moskva a Venezuela, čerstvě teď Chile, taky nezapomeňme na Žluté vesty nebo nedávné africké jaro. Jako by planeta kroužila kolem sudu prachu, stačí jen někde neopatrně škrtnout.

Důvody těch vznětů mohou být různé. Ty ekonomické snad převládají. V Chile prý zdražili jízdenky na hromadnou dopravu a pohár přetekl. Nesrovnatelně je to horší ve Venezuele, kterou komunistická vláda hospodářsky rozvrátila, v jedné z nejvýznačnější ropných destinací se netěží ani neprodává. Inflace v zemi už dávno převýšila tu slavnou německou po první světové. Žluté vesty reagovaly na krok prezidenta Macrona zvýšit daně na pohonné hmoty, protože tím se zachrání příroda. Neprošlo to a na Champs Elysées bylo hezkých pár týdnů horko. K zajímavým názorovým rozdílům by mohlo dojít, kdyby se protestující „žlutí“ setkali na stejné pařížské ulici se školáky demonstrujícími v akci „Friday for Future“.

Z jiného těsta je dvojice Hongkong a Barcelona, kde je to hodně podobné. V jednom případě proti snahám centrálního státu zavést i v této zatím svobodné části Číny svoje pravidla. V Barceloně jde o svobodu rozhodovat o sobě. O právu na sebeurčení a o případný samostatný stát. Ani jedno se nelíbí. Kdyby se ústřednímu výboru KS Číny nepodařilo dostat Hongkong do latě, mohly by se odtud šířit myšlenky o svobodě a liberalismu do všech koutů kontinentální Číny. A vládě v Madridu se zase vůbec nelíbí, že by se Katalánie, nejvíc prosperující část Španělska, začala chovat autonomně nebo se dokonce stala samostatným státem. A tak Madrid odsoudil katalánské představitele k vysokým trestům za zorganizování referenda. Prý je Španělsko podle ústavy nedělitelné. Kdyby madridský soud rozhodoval i o československých záležitostech, asi by Klaus s Mečiarem dodnes nevylezli z kriminálu.

Názory na ten dvojproblém jsou mezi lidmi, medii i politiky různé. Snahám Honkonžanů asi většinou fandíme, protože Čína, protože totalita, protože náměstí Nebeského klidu. Rozhodně nikdo nemluví o terorismu lidu bývalé britské zámořské osady. Pražský hrad to možná vidí jinak, ale to už je takový český kolorit.

S Barcelonou je to trochu jiné. Významná část Evropanů fandí. Ale jsou i hlášky, že ta ústava se přece nesmí porušit. A jak si může prosperující Katalánsko dovolit sobecky přemýšlet o opuštění chudšího zbytku Španělska! Obě města přiznávají, že se vzájemně inspirují ve formách protestů. Ale v čem je na Hongkong nahlíženo se sympatiemi, u téhož se u Barcelony minimálně zvedá obočí.

A tak si Evropan musí položit otázku, na čí straně je pravda a komu teda fandíme.

Vždyť létat je tak snadné.

V mládí jsem nalétal spoustu vzduchokilometrů. Dokonce pamatuji ještě letadla Iljušin-14, co držela pohromadě silou vůle a s drncavou ladností dosedala na travnaté letiště v Holešově. A pak taky pařížské Orly a pár dalších evropských velkoletišť, v krátkém čase šedesátých let, kdy se to na chvíli mohlo. Pak jsem absolvoval jednu cestu z Kyjeva s Aeroflotem, a od té doby jsem do letadla už nikdy nevkročil. Ale to je jiná historka, nebudu vám kazit dopoledne vyprávěním, jak mi šlo o život. Na nic se mě neptejte.

Tak jsem se stal uzemněným pozorovatelem létání a život mne vysadil do místa, nad kterým jako by se sbíhaly všechny vzdušné trajektorie. Nad naší chalupou plují cestující do Athén a Istanbulu, přes Emiráty až po Ceylon a Sydney. Nezávidím. Jednak nesnáším organizované zájezdy ani to, že musíte vstát za svítání, abyste obsadili dobré místo na pláži. Dlouhodobé válení na písku už vůbec ne. Někdy se ve mně probere i docela normální lidský soucit, když si představuji, jak jim během dovolené zkrachovala cestovka a oni trčí v nějaké přímořské špeluňce bez naděje na návrat.

Ale to není typická situace. Za letních nedělí se nad naší chalupou prohýbají břicha Boeingů a Airbusů s vracejícími se turisty. Co dvě minuty jeden průlet. Když uvidí ten náš barák, jdou na klesání, protože Letiště Václava Havla už není daleko.

Samý civilní provoz. To za minulého času bylo jinak. Z letiště v Čáslavi nám těsně nad komínem obden burácely Migy 21 a chránily tak náš ničím nerušený spánek. To Gripeny si nad námi dovolí přeletět jednou za maďarský rok.

I jinak je na obloze živo. Když letí vrtulník směr jihovýchod, bude nabírat zraněné z nějaké havárky na dálnici D1. Z východu na západ vozí vojenskou poštu z Čáslavi do Tábora. A když zakrouží a dosedne, přiletěl multimiliardář, který má u nás taky chalupu. Malá letadélka z civilního letiště ve Vlašimi, ještě menší motorová rogala, a pak jednou na konci léta kolem nás majestátně propluje skupina horkovzdušných balonů. A tím se vracíme zpátky v letu času až někam k Ikarovi.

Jsme rekordmani Evropy.

Máme nejnižší nezaměstnanost z celé EU.

Proč? Naše ekonomika montoven potřebuje mnohem víc pracovních sil než vyspělejší ekonomiky, kde už jsou věci víc zracionalizovány a zautomatizovány. O tom my zatím jen mluvíme, píšeme články a sestavujeme studie. Krom toho stát zaměstnává další a další úředníky i jiné zaměstnance a ubírá tím pracovní síly těm oborům, které vytvářejí hodnoty. Podnikatelé z produktivních firem zoufale shánějí lidi. Musí je přeplácet. A tak rostou mzdy. A největšími hrstmi rozdává peníze svým zaměstnancům stát.

Máme (mezi roky 2013-2018) nejrychlejší růst mezd z celé EU.

Lidem se daří. Toho si všimli výrobci i obchodníci a začali zdražovat. Vlastně i oni musí vydělat na vyšší mzdy svých zaměstnanců. Potraviny, základní potřeby, elektřinu, plyn, vodu, léky. A bydlení! Inflační spirála začíná připomínat horskou dráhu.

Patříme mezi státy s nejrychlejším růstem cen zboží a služeb v celé EU.

S tím bydlením je to různé. Lidé zjistili, že nejvíc se dá vydělat v Praze, Brně a vůbec velkých městech. Tak se tam stěhují za prací. No stěhují… Byty tam nejsou. Nejsou, protože se už dlouho nestaví. Nestaví se proto, že stát už mnoho let není schopen zjednodušit stavební řízení a další byrokratické náležitosti. Ceny bytů rostou do astronomických výšek. A hvězdné jsou i ceny pronájmů. Jo, Pražákům je hej – zvláště těm novým – když vydělávají nejvíc, jistě také daleko víc utratí za bydlení a za služby. Politici mají hlavy zaryté do písku a než aby uvolnili cestu bytové výstavbě prosekáním džungle předpisů, vymýšlejí levicové nápady. Jedněm přispívají na bydlení, jiným by nejraději ty byty znárodnili.

Máme (mezi roky 2013-2018) nejrychlejší růst cen bydlení z celé EU.

Zatím to ještě všechno jde. Konjunktura dosud trvá. Ale nebude to tak vždycky. Nevíme, jestli pád z výšky přijde za čtyři roky nebo příští týden. Ale víme, že to bude bolet. Nějaké náznaky tu a tam zašumí. I v ekonomice se může spustit lavina po zamávání motýlích křídel kdesi v dáli.

Pak se může ale stát, že nám z těch všech evropských rekordů zbydou jen ty nejvyšší ceny.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Do sluneční soustavy přiimigrovala kometa pravděpodobně ze soustavy, která je vzdálená 13 světelných let. Chystá se u nás žádat o asyl? * Den za obnovu lesa přilákal k sázení po celé ČR 31 000 dobrovolníků. A ještě bude mnoho nás neregistrovaných. Pro přírodu zřejmě užitečnější než malování transparentů. * Máme konzistentní vládu: Zvyšuje daně na alkohol a zároveň snižuje daně na pivo. * Zpráva, kterou na prvních stránkách asi nenajdete: Sucho se zmírnilo, oproti loňsku se zvedly hladiny podzemních vod. * Čínská vláda v roce 2006 zavedla pětiprocentní daň z jednorázových hůlek. Ročně se v Číně vyprodukuje zhruba 45 miliard dřevěných hůlek, což abnormálně zatěžuje životní prostředí, zejména kácení lesů. * Císař Naruhito byl oficiálně uveden na japonský trůn a stal se 126. císařem dynastie. A thajský král odebral konkubíně titul i vojenskou hodnost.

Opěšalá nostalgie v centru Prahy.

Od té chvíle, kdy od Muzea na Můstek projel poslední vůz elektrické dráhy (stalo se to 13. prosince 1980), se vedou diskuse a spory mezi zastánci znovuobnovení podélné trasy a jejího provozu a odpůrci podobného kroku. Vypadá to, že v poslední době debata znovu přitvrdila a že navrch mají zatím ti, co tam chtějí tramvaje zpět. Argumentují s tím, že když odtud zmizely, život na Václaváku se prakticky zastavil. Ti druzí naopak míní, že naše centrální náměstí zmrtvělo ze zcela jiných důvodů. Stěží se vrátíme někam do šedesátých let minulého století. A v tramvajích to není. „Když nám v parku hynou stromy, upravíme cestičky, aby se lidem kolem nich hezky chodilo?“

I já nostalgicky vzpomínám na něco, čím Václavák byl: levné obchody, Koruna a další automaty, nonstop kina nebo ta střelnice v pasáži Luxor, co se ještě nejmenovala Luxor. Ale to je něco, co se vrátit nemůže. A tramvaje to absolutně neovlivní.

Dnes luxusní drahé obchody a restaurace. Tak to mají hlavní třídy všech velkoměst. Českou specialitou jsou tu dealeři drog a nevěstince, které zatím žádné zastupitelstvo odstranit neumí nebo nechce. Nic ze jmenovaného nemůže našince na Václavák přilákat. Dnes není proč se tam hrnout, vše potřebné lidé nakoupí v nákupních centrech na okrajích metropole.

Tramvaje se předhodily nostalgikům jako atribut jejich mládí, ale důvod je podobný jako u velocipedů a koloběžek: pseudoekologické snažení. Nikdo nepřesedne z auta do tramvaje kvůli tomu, že koleje povedou na Zlatý kříž. Ale zásadně se přetne magistrála, kterou nechceme, ale potřebujeme, protože Pražský okruh a městský okruh dostavíme až v roce Nikdy!

To zlikvidujeme pěší zóny na Příkopech a na Národní jen proto, aby měly tramvaje z Václaváku kudy odjet? To budou lidé jezdit z centra náměstí na Můstek, místo toho, aby se prošli? Těm, kteří nutně potřebují tramvaj k tomu, aby se tam dostali, připomínám, že na Václavák jezdí celkem 8 (!) tramvajových linek. Argument, že tam dřív jezdila elektrická dráha i podélně, neberu. Pamatuji doby, kdy tramvaje jezdily i Celetnou ulicí a na Staroměstském náměstí. Taky je tam budeme vracet? Tramvaj na Karlově mostě sice nepamatuji, ale muselo by být velmi romantické, kdyby se tam znovu zatoulala.

Jak to po sobě čtu, napadá mě, že jsem na ty nostalgické duše moc tvrdý. Mám nápad. Takový menší bus, samozřejmě na elektriku, jděme s dobou, ale na pneumatikách, by měl dyzajn jako ta stařičká tramvaj, dokonce s kladkou na tyči, vpředu košťata a otvor, kam se strkalo tágo na výhybky. Jezdilo by to po Václaváku dolů a zase zpátky, zastavovalo by na znamení a vůbec by to bylo takové veselé retro. A ušetřené kolejnice by se mohly položit někde na okraji města, kde by byly užitečné, protože by to zmenšilo automobilové zácpy.  

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Ministr školství chce zvýšením platů učitelů přidat víc těm nejlepším. Odbory trvají na tom, že dobří i špatní učitelé dostanou stejně a jsou připraveni kvůli tomu jít do stávky. Jsme v Česku. * Německo prostřednictvím daní zdraží letenky a zlevní naopak jízdenky na vlak. Hodlá tím pomoct ochraně klimatu. * Evropě hrozí s rozvojem elektroautomobilismu značná závislost na asijských zemích, hlavně na Číně. Zatímco VW jako jediná evropská firma se začíná zabývat vývojem elektrických článků pro baterie do aut, Čína už je dávno chrlí ve výrobních závodech. *  Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zveřejnila zprávu, podle které je na světě dvakrát více lidí s nadváhou a obezitou než podvyživených lidí. * Babišova restaurace ve Francii zavřela. Ztratila michelinskou hvězdu a měla finanční problémy. Kampááň!

Ekosloupek 16

= Asi by to chtělo víc skutečné ochrany přírody a méně ideologie z obou břehů. =

Změna klimatu je výzva, lidé se musí adaptovat, třeba pěstovat jiné plodiny, říká publicista a autor webu Klimaskeptik Vítězslav Kremlík. Globální oteplování je podle něj podvod, protože se lže o jeho rozsahu a manipuluje se daty.

Za jiný názor na změnu klimatu už se vyhazuje z práce, tvrdí Kremlík. Environmentalismus se chová stejně jako nacismus nebo komunismus, snaží se převychovat děti tak, aby věřily ideologii vládnoucí vrstvy. Tedy tomu, že lidem hrozí apokalypsa. Srovnání s totalitními režimy podle Kremlíka není přehnané, vidí tu novou normalizaci. Mluví o snaze utahovat lidem opasky, aby se měli hůř, spojené se zdražováním. Specifické plány, které naznačuje, ale nepojmenovává.

Kremlík uznává, že se klima otepluje, otázka ale podle něj je, do jaké míry za to může člověk. Politici podle něj podléhají dobové módě a boj se změnou klimatu tak, jak se tu prosadil, byl otřesný debakl. Souhlasí, že ekologie byla zneužita, ale není to prý náhoda, nýbrž strukturální problém. Koncentrace skleníkových plynů rostou, CO2 prý nejsme schopni ovlivnit a obnovitelné zdroje nejsou dost efektivní. Odpověď tak možná přinesou technologie, o kterých zatím ani netušíme.

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/97429/kremlik-globalni-oteplovani-je-podvod-ekofasismus-navazuje-na-hitlera-a-vychovava-si-verici-deti.html

Typicky české matrjošky.

Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Miluji své hlavní město. Paříž je nádherná, ale Praha je mnohem nádhernější. Skoro všechny stavební slohy. Každá stavba má svou historii i legendu. Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. Muzea a galerie, kostely a synagogy, koncerty a opera. Česká kuchyně a české pivo. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Pokud budete někomu vysvětlovat, co je to entropie a chaos, začněte turisty v centrální Praze. Onehdá jsem se – v čase velikonočních svátků – potřeboval dostat z půlky Václaváku na koncert na Ovocném trhu. Krokoměr by řekl tak 400 metrů. Leč turisté byli na každém čtverečním decimetru naší stověžatky. A byli v pohybu! Ploužili se. Někteří se ploužili jinou rychlostí a jiným směrem. Zastavovali se, obraceli, odbočovali, hleděli a okouněli, hledali se, doháněli a svolávali se a občas vyráběli selfíčka s Koňským trhem v pozadí. A nakonec uondáni zapadli do podniku, kam by našinec nevstoupil, protože pivo za šedesát. Prodíral jsem se tou mnohojazyčnou masou, musel jsem kličkovat zastavovat se a někdy i couvat. První půlku koncertu jsem funěl psychicky zdeptán.

Každý turista má po takové procházce nutkavou potřebu přivézt si domů něco typicky českého. Čepice důstojníků sovětské armády, které mnoho let zdobily okolí Karlova mostu, jsou už snad vyprodány. Ale soupravičky matrjošek najdete v každém druhém obchodě na Královské cestě. Vedle se prodává český broušený křišťál, dnes vyráběný v Číně. Turistovi cestou vyhládne. pochutná, si na „staročeském trdelníku“, který je národním pokrmem v zemi hraběte Drákuly. Nebo si dá „tradiční český“ párek v rohlíku, co má jako hot dog původ možná v Chicagu nebo možná ve Frankfurtu nad Mohanem. Posílen nastupuje do pivního šlapadla nebo se projede napodobeninou historického auta, která jezdí s turisty centrem, zapsaná v technickém průkazu jako zemědělský stroj. Jen obří pandy, králíky a Mikymause teď už na Staromáku neuvidíte.

I když neskáču, jsem rád, že jsem Čech a že nemusím do Prahy jezdit jako zahraniční turista.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Větší legraci nezažijete. Komunisté zuří. Chtějí se kvůli rozhodnutí Ústavního soudu obrátit na Evropský soud pro lidská práva. * Rozloučili jsme se s dvěma velkými postavami české kultury. Sociální sítě se nejméně na týden naplnily smutkem, úctou i hnusem. * Soud v Zimbabwe udělil mladému pěstiteli marihuany jako trest napsat padesátistránkovou esej proti drogám. Nenapíše – půjde sedět. * V Denveru se za 18 hodin propadla teplota o 35°C. Vzhledem k tomu, že Američané měří ve Fahrenheitech, ochladilo se tam vlastně o 63 stupňů. * Česko zastavilo s okamžitou platností vývoz zbraní do Turecka. * Informace pro všechny, kdo si nemohou pořídit drahé bydlení v Praze: Byty na Manhattanu už nikdo nechce. Cena rapidně klesá, makléři se diví. * Třetina českých učitelů tápe v sexuální výchově. Nemohli by jim poradit jejich žáci?

V Piheli

Vážený městský úřade!

Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.

Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.

Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 67 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.

Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.

Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že do gesce vašeho úřadu může spadat i veškerý provoz v Piheli.

Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují.  Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.

Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že i když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.

Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku ty vaše silnice.

Se srdečnými pozdravy

Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič

Ekosloupek 15

=Čas od času na nás vyskočí další látka, kterou nás otravují zemědělci. Evropský úřad pro bezpečnost potravin určitě není spolkem nějakých ekošílenců, tak bychom měli jeho varování brát vážně. Ovšem Evropská komise musí dbát na to, aby neohrozila zisky podnikatelů. Takže s tím ještě počkáme.=

Po glyfosátech hrozí v Evropské unii zákaz další látky, hojně aplikované zemědělci. Na indexu hlídačů bezpečnosti potravin se ocitl insekticid chlorpyrifos. Toxická látka, aplikovaná na jablka, obilí i zeleninu, může ohrozit vývoj mozku.

Zatímco herbicid glyfosát, reprezentovaný přípravkem roundup, na sebe strhl pozornost jako potenciální karcinogen, chlorpyrifos je méně známá látka. Její plošný zákaz v EU však hrozí dřív, už v příštím roce.

„Chlorpyrifos je symbol toxických látek, které se aplikují. Čas od času ho najdeme v potravinách, jablkách, cereáliích a tak podobně,“ řekla iDNES.cz Jana Hajšlová, profesorka z Vysoké školy chemicko-technologické. Dlouhodobá expozice podle ní může vést k řadě poruch, souvisejících s rozvojem intelektu.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) vydal v srpnu doporučení neprodloužit povolení k užívání chlorpyrifosu, které končí v lednu 2020. Rozhodující slovo však bude mít Evropská komise, která zatím sdělila, že k okamžitému zákazu se nechystá. https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/chlorpyrifos-pesticidy-zakaz-glyfosat-roundup.A190913_135154_ekonomika_fih

O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách