Archiv pro rubriku: Já

Zdál se mi sen

Zdál se mi sen. Když máte sen o tom, že nemůžete usnout, je to trochu na palici. Já jsem nemohl usnout proto, že na nedalekém stadionu vystupovali Rolling Stones posílení Alexandrovci. A měli tu největší aparaturu na světě. To by ještě nebylo nic hrozného. Jenže oni začali hrát a zpívat Totá helpa, totá helpa… Publikum jásalo, tak to zopakovali a tak pořád dokola. Totá… Chtěl jsem pryč, utéct daleko. Ale jak se máte probudit ze snu, když nemůžete usnout…

 

Zajímavá čísla: Volby 2013: TOP09+Stan  11,99% Volby 2017: TOP09 5,31%, Stan 5,17% = TOP09+Stan 10,48% Rozdíl poměrně malý, zase tak moc toho Piráti tady nevyluxovali.

Vodní elektrárny masakrují úhoře.
Větrné elektrárny masakrují ptáky.
Uhelné elektrárny masakrují přírodu.
Solární elektrárny masakrují krajinu a daňové poplatníky.
Jaderné elektrárny masakrují bezpečnost.
Pojďme se tedy vrátit k ebonitovým tyčím a liščím ohonům.
Bohužel jen do té doby, než nám zelení vytknou,
že masakrujeme stavy lišek.

Chceš do držky nebo do dršky. Nebo chceš do držtky nebo do drštky. A do drštky nebo do dršťky? Poslední je správně. Vzhledem k tomu, že to skoro nikdo neumí správně napsat, se asi Češi tak moc neperou.

Zhruba dvacet pět let jsem v diskusích na internetu nečetl ani řádku o důstojnících StB, kteří terorizovali, vyslýchali, někdy mučili. Ale hodně často čtu plivance  na lidi (z nichž řada vystupovala proti režimu), kteří byli estébáky donuceni k podpisu spolupráce. Třeba s poznámkou o dětech, kterým by se mohlo něco stát.

Československo je potřeba vymazat z mapy, pravil před 80 lety Adolf Hitler. Konrád Henlein a téměř sto procent sudetských Němců mu přizvukovalo. Skoro se to podařilo. A my už sedmdesát let se stydíme za to, že jsme Sudeťáky ze země vystěhovali.

Dvě glosy na stejné téma.
1. Václav Klaus junior je náhradou za Okamuru, kdyby se náhodou objevili nějací chytřejší voliči. 2. Úkol z východu byl jasný: Rozvrátit v Česku pravici. Svobodní zklamali, neuspěli ani Realisté, Miloš taky nic moc. Tak to KGB zkusilo oklikou přes tatínka, aby mladý Václav rozložil ODS zevnitř.

Přesně před sto lety se odehrála událost, která nám všem – zejména těm dřívěji narozeným – zku*vila životy.
No aspoň už nemusíme chodit s lampiony.

Fotka uživatele Michal Jupp Konečný.

Internetové diskuse po česku: jeden člověk něco navrhne. Třeba kandidáta na prezidenta. V tu chvíli vstane tisíc lidí a každý napíše, že je proti. Ale pro co je, nenapíše nikdo.

Ozval se mi Facebook: Michale, přátelé dali vašim příspěvkům celkem 69 000 „To se mi líbí!“ Že já jsem raději místo těch svých srandiček nekandidoval.

 

Neměli by se dnes žáci ve škole místo lidu popelnicových polí, díla Karolíny Světlé a okoličnatých rostlin učit, jak na internetu rozeznávat pravdu od lži?

Demokracie je diskuse a my demokrati pořád diskutujeme. Třídíme se na pravici a levici, na konzervativce a pokrokáře, na multikulturalisty a vlastence a dokonce i na mladé a staré. Nikdy se nesjednotíme, protože neuznáváme právo opačného názoru na pravdu. A zatím druhá část naší populace, když se objeví nějaký vůdce, jde za ním jako dav. Jako stádo, ale jednotně. Kdyby se česká pravice netříštila a měla silného vůdce, mohlo to dopadnout naopak.  Ale zase bychom si mohli zanadávat, že je to málo demokratické.

Je podzim. V šest večer je tma jako v tlustém střevě, a to máme ještě letní čas. Ti, co horují pro zimní čas, budou rádi, že v neděli už bude tma v pět jako tamtéž. Počasí mlží jak vládní politik. Večer mrholí, ráno mlholí. Za chvíli budou plískat plískanice. U nás v lese za domem začali srnci říjet. Je to podobné, jako když máte za barákem kravín. Dost se těm srncům divím. Já bych teď na sex v lese nemyslel ani minutu.