Archiv pro rubriku: Hudba a kultura

Tímhle jsem se zabýval skoro celý život.

JUPPINFO

JUPPINFO – Hudební událost těchto dní.

Nakladatelství Galén vydalo už čtvrtý díl „sebraných spisů“ Jiřího Černého, věnovaný hudební publicistice z let 1990-94, tedy hlavně články z časopisů Rock&Pop a Folk&Country. * Další díl pořadu Mezi pražci vydá TV Noe 3. června. * Yellow Sisters a Indies Scope přišly s dalším albem pro děti – Zvěřinec 2. * Definitivně posledním přírůstkem na Folkové růži je mladoboleslavská keltská Isara. Více o festivalu na jeho nových stránkách www.folkruze.cz. * Na dvojCD Porta slaví 50 je 31 písní z loňského festivalu v Řevnicích. * Vernisáž výstavy grafik a obrazů Boba Dylana se uskuteční v prostorách Křížové chodby Staroměstské radnice v úterý 6. června v 18:00. * 14. ročník písničkové soutěže Notování (dříve Notování pod Vyšehradem) spěje do červnového finále. Odehraje se ve čtvrtek 1. června 2017 od 19:30. * Mezinárodní festival PORTA’17 proběhne v Ústí nad Labem na Severní terase 1.-4. června. Z hostů jmenujme Javory, Fešáky a Vojtu Kiďáka Tomáška. * Nové album skupiny Květy má název Komik do půl osmé. Vyšlo u Indies Scope. * Roudnický festival Michala Horáčka byl o rok odložen. Letos by se to tlouklo s jeho prezidentskou kampaní.

Louis

Dnes by se  dožil 64 let Pavel Louis Havlík, muzikant, pedagog, organizátor a novinář. Zemřel 19. dubna 2017 po krátké nemoci v Liberci.havlík kopie

Málokdo si dnes pamatuje začátek sedmdesátých let a jeho první kapelu Atropa bela dona z Lovosic. Jeho další formace – …a hosté se už zapsala v osmdesátých letech mezi folkové legendy. Přesunul se tehdy do Liberce nejen jako muzikant, ale i jako organizátor a významný učitel hudby. Pro Jen tak, Jarret, a další severočeské kapely psal písničky i aranže. Působil také v libereckém Naivním divadle. Společně s Mirkem Ošancem připravil k vydání v nakladatelství FOLK & COUNTRY knihy „1419 kytarových akordů“ a „Pravá ruka kytaristy“. Vymyslel, prosadil a po řadu let vedl liberecký klub Experimentální studio – slavné éčko. Prožil neskutečně dramatický život a nikdy to nevzdával. Odešel skvělý muzikant, parťák a kamarád.

Luis

havlík kopie

Dnes, 19. dubna 2017 zemřel po krátké nemoci v Liberci Pavel Luis Havlík. Málokdo si dnes pamatuje začátek sedmdesátých let a jeho první kapelu Atropa bela dona z Lovosic. Jeho další formace – …a hosté se už zapsala v osmdesátých letech mezi folkové legendy. Přesunul se tehdy do Liberce nejen jako muzikant, ale i jako organizátor a významný učitel hudby. Pro Jen tak, Jarret, a další severočeské kapely psal písničky i aranže. Působil také v libereckém Naivním divadle. Společně s Mirkem Ošancem připravil k vydání v nakladatelství FOLK & COUNTRY knihy „1419 kytarových akordů“ a „Pravá ruka kytaristy“. Vymyslel, prosadil a po řadu let vedl liberecký klub Experimentální studio – slavné éčko. Prožil neskutečně dramatický život a nikdy to nevzdával. Odešel skvělý muzikant, parťák a kamarád.

Folková růže

Folková růže

Dramaturgie 24. Folkové růže se blíží k hotové podobě. Jindřichův Hradec 13.-15.7.2017. Předprodej Ticketstream.cz

Miki Ryvola + PZ + PD * Cop * Asonance * Jarret * Půljablkoň * Devítka * Mošny * Stráníci * Zhasni * Jen tak tak * Lístek * Mrakoplaš * Sekvoj * Faux Pase Fonet * Strunovrat * Marin Rous * Pětník * Acoustic * Passage * Z hecu * Spolektiv * Mirek Ošanec * Petr Sedláček…. a další.

Zlatý, český, prohnilý

Jako externí spolupracovník Mladého světa jsem byl poměrně blízko Zlatému slavíkovi málem od začátku. Těch prvních pár ročníků na konci šedesátých let bylo příjemných už tím, že se taková věc v teritoriu socialistické kultury vůbec směla. Pak ale přišly divné řeči o regulérnosti soutěže a to nikoliv ze strany redakce. Povídalo se o manažerech různých zpěváků, kteří stáli v pět ráno u zadního vchodu do tiskárny a pár stokorun mohli směnit se zdejšími pracovníky za štos hlasovacích lístků. Ty štůsky vyplněné stejným rukopisem nemohly ovlivnit pořadí na čelných místech, kde šlo o statisíce hlasů (Mlaďák tenkrát vycházel v půlmilionovém nákladu). Pravidelně mi pak po sečtení hlasů volala tajemnice redakce Mirka, jestli neznám to a to jméno zpěváka, který dostal najednou desítky hlasů. Byla to spíš legrace.

Ale přišla normalizace a s ní horší věci. Ten či onen Mikolášek nebo Hutka bodovali celkem vysoko (i když folkové publikum se ke Slavíkům stavělo dost rezervovaně), stejně jako později Mišík, Plíhal nebo Nohavica. Nesměli se v seznamech objevit. A jako těžký mrak visel nad Slavíkem totální zákaz Marty Kubišové. Naši zuřivost jsme aspoň kompenzovali tím, že jsme tyto informace předávali tichou poštou dál.

Na konci osmdesátých let se už i Slavíkovi dýchalo trochu lépe. Po Listopadu jsme si mysleli, že i tady půjde všechno normálněji. Ale brzy jsem se v redakci dozvídal od úplně nových lidí, že ty muziky a trampové a příroda už nebude mít v Mlaďáku místo a že od teď to bude vyloženě stajlový časopis. Jenže hned na to přišly stajlovější týdeníky a MS začal zvolna umírat. Taky si nechal ukrást Zlatého slavíka. Nevím, jak se to přesně odehrálo, ale v té zlatokopecké době devadesátek si kdekdo nechal na patenťáku chránit lecjakou značku, protože to slibovalo těžký prachy. Ten někdo chtěl za značku Zlatý slavík miliony, Mladý svět už byl ze hry a ani nikdo jiný takové prachy neměl. Šlo se na to tedy s fintou a začal Český slavík.

Už to nikdy nebylo jako dřív, pomazáno teď otevřeně komerčními zájmy agentur, sponzorů a vydavatelů. Ale Slavík pořád žil a vlastně žije. Jen se to celé poněkud zapouzdřilo. Přestože už se hlasuje ve všech Chvilkách pro tebe, co jich u nás existuje, ubylo hlasujících. Tak se hlasy nahradily jakýmisi body a jede se dál. Držitelem Slavíka je ve skutečnosti ten kdo obsadí druhé místo. Karel Gott je pomník a babičky v domovech důchodců pro něj budou hlasovat i padesát let po své smrti. Stejně tak Lucka se chystá na dvacátého Slavíka a pozadu není ani Kabát.

Takhle by to mohlo v klidu fungovat ještě dlouhý čas.

Jenže mladé, co se tváří, že je to vůbec nezajímá, to vlastně štve. To starožitné monstrum ubírá na prostoru i na váze moderním hudební soutěžím, které by měly smysl. A tak bourají zevnitř: Hlasují. Extempore sadomasochistických fláků Řezníka už je skoro pozapomenuto, teď je druhý rok na scéně Ortel. Fakticky jako vítěz.

Trochu odporná příchuť. Hvízdalo se, odcházelo ze sálu. Protesty a šok plní webové stránky. A jiní zase tleskají. Ti, co před pár dny ječeli na Báru Štěpánovou, ať si hledí svého umění a neplete se do politiky, teď vysvětlují, že Ortel zpívá jménem lidí vystrašených z migrantů. Migrantů, co tu tak zoufale nejsou. Měří se lebky na košilích a připomíná se Ortelova fašistická hudební minulost. A nejfrekventovanější je spojení svoboda slova.

Nejlepší by bylo toho zahnívajícího ptáka normálně zrušit. Ale to jednak ve svobodné zemi nepřipadá v úvahu, druhak dokud to bude láhev Mattoni považovat za špici české kulturnosti, není co řešit. Takže to jen prostě ignorujme. Nezajímejme se ani nekritizujme. To platí i o písničkářích, co se radují, že skončili sto šedesátí sedmí. Počkejte si raději na nějakou soutěž, která bude mít smysl.

Hudební předvíkend

Trampská kapela Sekvoj se už za pět let může stát prezidentem České republiky. Je jí totiž 35 let. Úředně to bude vyhlášeno v sobotu 3. prosince v 18:00 v pražském klubu Mlejn. Nesnažte se zjišťovat, kdo všechno tam bude gratulovat, stejně byste si to nepamatovali. Přijďte a uvidíte. * 15. ročník Vírského sumce pořádá 10. prosince kapela Falešná karta. No jistě že ve Víru, kromě dalších dojedou třeba Stráníci nebo Lístek. Po tolika ročnících už v přehradě asi žádný sumec není. * 20. listopadu se dožívá šedesáti osmi Jarda Čvančara, kapelník legendárních Taxmenů, dnes známý spíše jako spisovatel, publicista a odborník na český domácí odboj za druhé světové války. * Vydavatelství Galén vydává novou sbírku básní Jardy Hutky pod jménem „Agonda“. * Poštou přišlo potěšení od Indies Scope. Nové album Jarretu se jmenuje „Soulásky samolásky“. Po prvním poslechu jsem se zamiloval do zpěvu Hanky Skřivánkové a ujišťuji vás, že vás to čeká taky. * Ondra Fencl, kapelník Hromosvodu a zastupitel mnoha zvučných folkových a rockových jmen poprvé v životě koncertoval jako sólový písničkář. A pak že se nerodí noví folkaři. * 2. listopadu byla v Malostranské besedě – kde jinde – velká sláva. Skupina Mrakoplaš pokřtila nové album „Hlídač“. Za sudičky byli Olin Nejezchleba a Ivan Hlas. * Na světě je i třetí deska skupiny Zhasni. Křest bude 2. prosince v divadle v Novém Boru.  Jak sdělují stránky kapely, deska je právě v oblasti porodních bolestí. Album se dost překvapivě jmenuje „Zhasni.“ * Program Folkové růže 2017 (13. – 15. července) se mi hezky plní. Ale zatím vás nechám ještě chvilku tápat. * Nové studiové album „reSTART“ které vychází po pěti letech od vydání poslední „Trojky“. Petr Bende na něm makal průběžně několik let. * Skupina Careta oslaví 15 let existence novým CD. Zatím tedy na něj shání finance a nebude odporovat, když jí s tím pomůžete.

Dobroši a špatňoši.

 

Nedávno jsem zahlédl na jedné facebookové diskusi názor, že hudba je jenom dobrá nebo špatná. Připadlo mi, že i po čtyřiceti letech vstupujeme do stejné řeky. Déjà vu? Kdy jsem tohle slyšel poprvé? Snad na začátku sedmdesátých let, kdy se trampové, bluegrasisti i folkaři předháněli ve vykřikování, že jedině ta jejich hudba je nejlepší a jediná správná. Pak vylezl nějaký moudrý člověk a pravil, že hudba je jenom dobrá a špatná. A byl klid. Nedalo se proti tomu moc namítat. Situace se v dalších letech a dekádách opakovala ještě mnohokrát, kdykoliv se zjevil nějaký hudební imám s hlásáním, že právě to, co hraje nebo poslouchá, je to zaručeně nejlepší. I on se ale musel smířit s hláškou o dobré a špatné hudbě. Pochopitelně mu vyšlo, že ta jeho je dobrá.

Že se to objevuje i dnes, kdy už se cítíme poměrně hudebně civilizovaní, mě zaskočilo.

Tak dobře: dobrá a špatná. Ale jak se pozná, že je hudba dobrá? Platí ještě dnes v té nekonečné bezbřehosti nějaké kánony a pravidla, která to určují? Co člověk potřebuje k tomu, aby rozhodl: tohle je dobré a tohle ne. Vysokoškolské vzdělání v oboru, tisíce hodin poslechu, putování po zahraničních festivalech a koncertních halách? Jakápak jsou kriteria pro špatnost špatné hudby?

A kdo nebo co to rozhodne, když se dva lidé neshodnou na tom, co je dobré? Rada starších, lidový plebiscit, nějaký soudce nebo smiřovací komise? Nemůže to být náhodou tak, že posluchač označí hudbu, co se mu líbí, za dobrou? Nemůže přece přiznat, že se mu líbí špatná hudba. A tak je pro něj dobrá hudba ta, kterou poslouchá, kterou hraje, kterou organizuje a o které píše. Prostě se mu ta muzika líbí, tak to pro ni dělá. A myslí, že je to dobrá hudba, a že hudba, kterou dělá někdo jiný, není tak dobrá. Nebo je možná dokonce špatná.

A tak si lžeme. Třídíme muziku na ose špatná – dobrá, ale ve skutečnosti je to osa líbí – nelíbí. Zkusme odhodit povýšenost i žabomyšost a jako nejlepší klíč zvolme toleranci.

Hudební předvíkend

28.4.2016

Po pětačtyřiceti letech se pokouší o obnovu legendární česká folková kapela Perpetual Vagaboonds. Držíme pěsti. * Skupina Přelet MS Dává 17. května koncert se spoustou hostů v plzeňském HiFiklubu. * Ostravské duo Sova – Slamák se kromě Folkové růže účastní na jihu Čech i přehlídky Houpací kůň. * Žamboši se 20. května objeví v Malostranské besedě a o den později společně s duem Hořký kafe v Sázavě. * Skupina Bonsai č. 3 si „vystartovala“ album, které pokřtí na Folkové růži. * O víkendu 22.-24. 4. proběhlo několik oblastních kol Porty. V Brně nejvíc zaujala skupina The Honzíci. * Obnovila se skupina Forehand pod vedením Míši Leichta. Vychutnat si ji můžete 15. července na zámku v Jindřichově Hradci. * Matěj Ptaszek chystá knihu ze svého jihoamerického pobytu. Vydá Galén. * Liberecká kapela Větrno po létech ožila a dokonce si zasoutěžila na severočeském kole Porty. * Martina Trchová a Trio zve na křest 17. května do Malostranské Besedy. A na další křest 14. července na Folkové růži. * jupp@jupp.cz