Archiv autora: Michal Jupp Konečný

Máme se skvěle.

Máme se skvěle.
Nezaměstnanost je historicky nejmenší
Nikdy v historii jsme se neměli tak dobře.
Už 73 let nebyla v našem teritoriu žádná válka.
To se nikdy v minulosti nepodařilo.
Umíme vyléčit většinu nemocí.
Nikdo nemusí hladovět. Pokud chceme, jíme zdravě.
Obchody jsou plné věcí, o kterých se nám dřív nesnilo.
Rozhodně nemusíme bydlet pod mostem, ale když chceme, nikdo nás odtamtud nevyhání
Vzduch i voda je čistší než dřív. Elektrárny ani auta už tolik nekouří.
Krajina je upravenější než dřív.
A co je nejdůležitější: Můžeme nadávat. Na všechno.
Hlavně na to, jak se máme blbě.  

Měření různým metrem

Ono se to v poslední době ujalo hlavně na posuzování justičních případů těch nebohatých a těch bohatých: máte-li peníze na dobré advokáty, neřku-li na něco dalšího, máte šanci opatřit si pro sebe nižší trest. Třeba vůbec do lochu nenastoupíte, protože smrtelně onemocníte, nebo by se vám z krimu něco řídilo jako firmu dost nepohodlně.

Ale práce s různě dlouhými metry je v naší pospolitosti rozšířena do všech oborů. Poklesky našich dětí posuzujeme smírněji než poklesky cizích dětí. Když se víc napijeme, jsme roztomilí, kdežto ten opilec odnaproti se vždycky zřídí jak hovado. Jiné měřidlo pro náš skvělý klub a jiné pro fanoušky té hnusné Slavie. Jinak hodnocené masuprosté uzeniny domácí na rozdíl od těch z Polska. Vy trošinku překračujete rychlostní limity svižnou jízdou, ale támhleten debil jede jak šílenec. Mohl bych pokračovat, ale další příklady jistě vymyslíte sami.  

Je tu ale ještě jedna věc. Abych předešel všem podezřením z podjatosti, oznamuji, že alkohol piji už hezkou řádku, let, kdežto jointa jsem měl v životě jen jednoho.

Můžete vypěstovat švestky a vypálit třeba milion litrů slivovice. Nejen, že vyděláte těžký prachy, ale budou vám klepat na rameno a stanete se možná podnikatelem roku. Ale zasaďte si pět rostlinek konopí, které možná ani nemáte chuť kouřit, ale je to dobré na mastičky. Když vás vyhmátnou, půjdete sedět.

Nevím, proč to tak je, když obojí řadíme mezi drogy a marihuana je evidentně ještě drogou mírnější.

Opakuji, že nekopu ani za to ani za ono. Jen se mi nezdá to měření dvojím metrem. Jsme absolutními přeborníky v konzumaci alkoholu nejen v Evropě. Možná je to strach, že kdyby část obyvatel přešla na jiná lákadla, tohle slavné prvenství bychom mohli ztratit. A protože v jiných oborech my Češi horní příčky neobsazujeme, musíme si tohle vůdčí postavení chránit jako oko v hlavě.

Je libo informace?

Cukrářské výrobkyPředstavte si, že dáte šestiletému špuntovi relativně neomezený obnos a pošlete ho do cukrárny. Zmrzlina, větrník, laskomka, a další za sklem se šklebící věci, co už člověk naší věkové kategorie neumí ani pojmenovat. A pak všechno ještě jednou dokola a k té oříškové taky pistáciovou. Cesta domů je trochu krušná a doma začne blinkat už mezi dveřmi.

My dospělí jsme na tom nějak podobně, akorát místo šlehačkových hodů žijeme orgiemi informačními.
Začne to úplně nenápadně informacemi věcnými a praktickými. Že to u postýlky není další tyčka, ale máma, a to větší je táta a máma je na jídlo a táta na srandu. A že je lepší padat na zadek než na nos, že písek se holčičkám do vlasů nesype, že ideální umístění pro klacek není ve vosím hnízdě, že paní Novákovou musíme hezky pozdravit a neříkat, že je kráva, i když doma to o ní máma tvrdí.

Přijde škola a s informacemi se roztrhne pytel a ještě člověka nutěj, aby si to všechno pamatoval. Aby toho nebylo málo, po mateřské přijde základka a potom gympl a nakonec vejška. A každý pracovní den, každou vyučovací hodinu do vás perou další a další info. Chtěli byste se vzbouřit, ale netroufáte si; nevíte totiž, že osmdesát procent toho všeho už nikdy v životě nebudete potřebovat.  Míříte do finále, už se tiskne vaše maturitní vysvědčení nebo diplom. Ale vy už jste tak popletení, že sháníte informace pořád dál.

Na rozdíl od vašeho pradědečka, který musel chodit do obecní knihovny, na rozdíl od vaší babičky, která už znala rádio, ale ještě ne televizi, se na vás informace sypou ze všech stran. Noviny, časopisy, magazíny, fanzíny, radia a televize všech barev a chutí, veřejnoprávní, bulvární i obyčejné, billboardy, letáky a názvy ulic, internet, mobily, tablety, Facebooky, Instagramy a Jůtůby, seriózní i lživé, emaily od kamarádů, od nepřátel i od těch, co vám chtějí něco prodat, nekonečné porady a nové zákony a vlády bez důvěry, telefonáty i SMS a někdy dokonce i hovory s živými lidmi.

Je toho na vás příliš, marně se snažíte utíkat, a když už konečně opravdu zdrhnete někam do lesa, druhý den se už před polednem sápete po mobilu, abyste si přečetli maily.

Vrství se to na vás i na všech okolo, každý má na jedno téma jinou směsku informací, a když ty směsky na sebe v hovoru narazí, je to třaskavé. Křičíte na sebe a někdo pod tou informační tíhou prostě rezignuje. A to jsme teprve na začátku, každý rok se množství informací v prostoru násobně zvětšuje.

Ten prcek, co stláskal všechny ty dobroty, se vyblinká a bude dobře. Vy se informací, co jste stláskali za celý život, už asi nezbavíte. A jednou se vám ta kebule dočista zaplní. Co pak?

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Vatrami hodlají evropští farmáři protestovat proti vlkům, kteří v současnosti dobývají kdysi ztracená loviště. Ohně vzplanou 10. května na tisícovce míst po celé Evropě. * Až 80 procent lidí, kteří prchají ze svých domovů v oblastech postižených občanskou válkou, jsou křesťané, tvrdí zpráva britského ministerstva zahraničí. Pronásledování se podle ní blíží genocidě. Na problém se raději neupozorňuje kvůli politické korektnosti. * Česko má na konci dubna ztrátu 30 miliard. A je to poprvé od roku 2013, kdy je ve ztrátě. Vypadá to, že už je ano líp. * Sázejme stromy a obnovujme vodní nádrže. V Česku chybí zhruba 70 000 rybníků. Ministr zemědělství Toman chce ale stavět přehrady. I betonová lobby musí z toho sucha něco mít. * Dle průzkumu 38% lidí Babišovi důvěřuje a 56% mu nedůvěřuje. * Až budete příště jíst sviště, nejezte je nikdy syrové. Muž a žena v Mongolsku ho pozřeli a zemřeli na dýmějový mor. * Víme druzí: Syn Meghan a Harryho se jmenuje Archie! Musím večer kouknout na týví, jak se to čte.   

Moje autogramiáda

V sobotu 11. května vrcholí na pražském Výstavišti 25. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha 2019. A jak jste možná už správně pochopili, vyvrcholí tím, že budu v 17:00 podepisovat svou knihu „Průlety folkovou pamětí“ o čtyřiceti letech spolčení s hudbou.

Kniha vyšla laskavou péčí vydavatelství Galén a já se cítím být hrdým koněm jejich stáje. Vaši vnuci ocení, že máte v knihovně tuto moji publikaci podepsanou autorem. 

Přede mnou tam budou celé odpoledne podepisovat své galénovské knihy kolegové  Michal Bystrov, Mikoláš Chadima, František Koukolík, Radkin Honzák a Jan Vodňanský.

Průlety PFP obálka webTak se stavte v sobotu před sedmnáctou hodinou pro knížku, pro podpis nebo jen na kus řeči. Těším se na vás.

Ekochilialisté.

Byli to chilialisté (z řeckého χίλιοι chilioi, tisíc), kdo tvrdil, že království boží tu bude jen tisíc let od narození Krista. A že na konci roku 1000 nastane konec světa. Lid se strachoval a už dlouho před Silvestrem zmíněného roku odcházel na vysoké hory v bláhové představě, že se zachrání. Nezachránil se, protože se nestalo vůbec nic. Tiskoví mluvčí království božího si dál mohli připravovat další a další konce světa. Pokaždé nic. Dalo by se čekat, že po tolika neúspěších tomu lidi přestanou věřit. Jenže lidé se bojí rádi, a tak na všechny tyhle hrozby moc dají. Myslel jsem, že aspoň staří Mayové to mají správně spočítané, když jejich kalendář najednou skončil 21. prosinci 2012. Zas žádná katastrofa.

Svět se změnil, dvacáté století, dvě války a několikery izmy ho rozdupaly na prach. Ale stejně nebyl konec. Žijeme v novém světě už tři čtvrtě století, nic moc nás netrápí a v Evropě se prý máme nejlíp, jak jsme se kdy měli.

Taky jsme se začali globálně oteplovat a proti teplu bojovat. Zjistit, že v posledních letech je víc tepla než dřív, nedalo moc práce. A vědci tvrdili. Někteří, že na vině je člověk s jeho CO2, druzí, že to je přirozený cyklus přírody, a třetí, že se zatím neví.  Přišli aktivisté s tvrzením, že drtivá většina vědců tvrdí to s CO2. A že když s tím okamžitě nezačneme něco dělat, oteplí se planeta o víc než 1,5 °C a nastane konec.

Našinec je zmaten. Prakticky nemůže zjistit, jaké je procento té většiny, a co ti vědci vlastně vybádali. Našinec ví, že nám chybí voda, kterou naši rudí předchůdci co nejrychleji odvedli do moře. Našinec zoufá z rozlehlých žlutých lánů, co ničí půdu, přírodu i krajinu a život v ní. Našinec opláče každý padlý strom, neboť si ze školy pamatuje, že stromy vyrábějí z CO2 kyslík. Ale aby sázel a zachraňoval stromy ho nikdo moc nevyzývá.

Spíš slyší, jak do roku 2030 zakážeme všechny zdroje elektřiny kromě obnovitelných. A auta budou jen elektrická. Našinec tuší – protože už jeden socialismus zažil – že takové ideologicky ukvapené kroky mohou znamenat velký průšvih. A taky tuší – protože už zažil i jeden kapitalismus – že ta ekochiliastická volání se mohou snadno překlopit do astronomických zisků různých oligarchů a magnátů. Ke škodě našince, jak to zažíváme se solárními barony, s řepkou, a jak by to mohlo dopadnout třeba s elektroauty.

Chraňme si přírodu a pomáhejme jí, ale buďme opatrní ke všem hlasatelům nových náboženství.   

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Britský parlament jako první na světě vyhlásil stav klimatické a enviromentální nouze. Plán na nevypouštění skleníkových plynů počítá s omezením používání aut, snížením spotřeby masa nebo vytápěním pouze na 19 stupňů. Tak doufejme, že se jim ten Brexit nakonec povede. * Česko demonstrovalo. Proti účelové změně na postu ministra spravedlnosti, pochodovalo se proti potratům, taky za legalizaci marihuany a v pátek opět vyšli studenti do ulic kvůli globálnímu oteplování. A na pondělí se chystá další demonstrace Milionu chvilek demokracie. * Brno připravuje projekty střech, kde by místo tašek byla tráva. To zase bude sjetých Brňáků! * Číňané vložili geny z lidského mozku do opičího. Zeman ani Tvrdík s tím opravdu nemají nic společného. * Libyjská pobřežní hlídka na moři zadržela dva čluny se 161 uprchlíky a vrátila je do Libye. OSN to kritizuje. Nevíte proč? * Z farmy na Jindřichohradecku utekli bizoni. Kdyby utekly krávy, tak o tom nepíšu. * V Heidelbergu překonal mýval severní všechny ploty a bariéry, aby se dostal dovnitř zoologické zahrady. Teď si tam spokojeně žije.

Protičeši.

Když o nějaké nacionální pospolitosti napíšete, že je to pronárod, je to hodně negativní označení.  Když naopak čtete o jiném společenství, že to je protinárod, nemusí to být nutně pochvala.

Nevím, kolik je na světě protinárodů, ale jeden znám dobře. Češi jsou protinárod. Jsou proti všemu. Přesněji řečeno proti čemukoliv. Dávno předtím, než někdo otevře ústa, vykřikují jeho oponenti: Jsem proti!

Nemá smysl vypočítávat, proti všemu Češi jsou. Stačí pár priorit. Vláda, radnice, nestavět dálnice, pomalé stavění dálnic, očkování, kouření, zákaz kouření, Evropská unie,… Je možné být proti dobru i proti zlu, hůl si našinec vždycky najde. Možná jsou některé národy družné a veselé. Optimistické. Češi jsou vytrvale otrávení a nas-píp-aní. A když si nestěžujete a informujete je, že se máte dobře, je to pro ně další příležitost k naštvanosti.

Nehledají se výhody a nevýhody určitého názoru, na místě je jen ztopořený odpor.

Takový facebook. Nástroj pro radostné poplkání s přáteli i s lidmi, které jste nikdy neviděli. Pro Čechy prostor ke sdělení, jak je všechno špatně. A možnost vyjádřit se PROTI čemukoliv.

Chcete důkaz? Napište do vyhledávacího řádku slovo „proti“. Mně vyskočilo 127 facebookových stránek, které jsou proti něčemu.

Proti multikulturnímu fanatismu. Proti projevům nenávisti. Proti ztrátě paměti. Blok proti islámu. Proti Konvičkovi. Protiproud. Proti ČT. Proti proudu! Proti totalitě. Proti přesunu nádraží kdesi na Moravě. Proti globálnímu oteplování. Proti církvím. Proti Židům a proti antisemitům. Proti manželství homosexuálů. Proti estébákům. Proti pražské kavárně. Proti komunistům. Proti pomníku v Letech. Proti potratům. Proti psím hovínkům. Proti střílení petard. Proti prolomení limitů. Proti tabáku. Proti hazardu. Proti vměšování Ruska. Proti EU. Protiskluzová podložka do vany.
Další občané už jsou proti zajímavěji: Proti Heleně Vondráčkové. Proti průtahu Roudnou.  Proti módní šedi v českých ulicích. Proti sjezdovce. Proti OSA. Proti zákazu fotografování. Proti amnestii, týrání zvířat, Miloši Zemanovi, Kebabem proti debilitě.

Ovšem zcela nejvýš ze všech těch proti se tyčí facebookové stránky města Protivín.  

Bylo nebylo.

Většina pohádek začíná takhle:

Bylo Nebylo.

Já sám jsem se s Nebylem nikdy nesetkal a nemám s ním žádnou osobní zkušenost. Předpokládám, že vy také ne. Možná jsem ještě nebyl, když Nebylo bylo.

Usuzuji z toho, že Nebylo není. Nebo se v přítomnosti skrývá. Nebylo bylo a už není. Ale možná zase bude.

Umíme si vůbec Nebylo představit? Šli bychom s ním klidně na pivo? 

Ale třeba se s tím zbytečně trápíme a všechno je jinak. Prostě nebylo Bylo. (Bylo nebylo z úvodu.)

Jestli ale nebylo Bylo, je to o hodně závažnější problém než to, že bylo Nebylo. O Nebylu víme, že bylo. Avšak skousnout to, že Bylo nebylo?

Je Bylo a není Nebylo nebo je Nebylo a není Bylo? A jaké máme perspektivy. Bude Nebylo a nebude Bylo nebo naopak nebude Nebylo a bude Bylo?

Mnohá Byla možná nebyla. Ale co když nebyla ani žádná Nebyla? A co když Byla bila Nebyla a Nebyla se nebránila?

Nejlíp to asi řekl ten dánský princ s perfektní anglickou výslovností: That is the question.

Před víkendem.

běluha(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Negři nejsou lidi, řekl podle svědka jeden z útočníků Ferimu. Žalobce to považuje za normální opileckou rvačku. Na Slovácku je všechno tak nějak normální. Třeba když naštvaný člověk vystřílí celou hospodu. * Progresivní finské školství zavádí další reformu. Ruší všechny vyučovací předměty. Vyučování bude probíhat tak nějak dohromady. * Zeman se v Číně sešel s šéfem Huawei a vyjádřil naději, že se firma bude podílet na digitalizaci Česka. *  Zas ten gender: V Austrálii skončila kavárna, která účtovala mužům o 18 % víc než ženám. * Vláda chce zavést sektorovou daň pro banky, pojišťovny a mobilní operátory. V překladu do češtiny to znamená, že zaplatíme víc za bankovní poplatky, pojištění, telefonování a data. Ale než jsem tu větu dopsal, tak už to zas nechce. * Hackeři v Austrálii napadli koloběžky Lime. Projevuje se to tak, že koloběžky celou cestu sprostě nadávají svým uživatelům. * Norští rybáři objevili vycvičenou špionážní velrybu. Měla na sobě postroj s razítkem petrohradského výstrojního skladu a usilovně se zajímala o lodě.

Jak se jeví přírodní jevy.

Konečně. Je to tady! Dýl jak měsíc nepršelo, a teď to přijde. Rosničky nekecaly. Na lokální počasní mapě našeho města mělo začít pršet v 19:00. Teď je 18:56 a nic. Není třeba spěchat. Nikdo přece netvrdil, že to začne čtyři minuty před sedmou. Koukal jsem tuhle na lokální počasní mapu vesnice, která je dva kilometry od nás. A věřili byste, že měla úplně stejné počasí jako my?

Naší zahradou teď vede hluboká brázda nízkého tlaku. Kardiaci, bacha! Slunce se schovalo za mraky. Nebo že by mraky zakryly Slunce? Nevím, já to v té chvíli přesně nesledoval. Ale setmělo se, jak se na tuto denní dobu nesluší.  Na čele frontálního systému sedí bouřkový kumulus velký jako prase. Tak do toho, kamaráde!

Všechno je, jak má být. Výška, tlak, teplota, rosný bod… Ohře v Lounech, Labe Litoměřice, doplní mě starší posluchači rozhlasu. Meteorologické observatoře, povodňové hlásiče, opraváři elektrických rozvodů a všechny pojišťovny mají pohotovost třetího stupně.

Rosný bod, … kde zůstal rosný bod? Co to je, ví snad každý. Rosný bod musí být extrémně ostrý. Představuji si ho jako pletací jehlici potřenou chilli papričkami. Nastane-li ta výška, tlak a teplota, rosný bod v tom místě propíchne mrak a už to teče. Je to velká odpovědnost, aby nepíchl moc a nebyla průtrž. Ty obrázky, jak plavou auta po ulici, znáte z TV. A nesmí to být pich tak malý, aby z toho nebylo jen takové uňamňané mrholeníčko.

Někdy se přihodí, že se rosný bod z té odpovědnosti orosí a přestane píchat. To pak nastane sucho, hlad, dotace zemědělcům a někdy i migrace a války.

Ve velké dálce hřmí. Podle intenzity a směru – blesky nevidět – to bude až někde v Benešově. Ale přibližuje se to. Nakonec mi pod okny projede kamion, co vozí auta ze škodovky a když je prázdný, dělá větší kravál než hejno Gripenů.

V ulici za rohem něco modře bliká. Bouřka to nebude, ta si potrpí na přírodní barvy blesků. Když se vykloním víc z okna, vidím, jak dva saniťáci nakládají infarkt myokardu.

Je 19:35 a prd. Tak zase nic. Jdu si nalít panáka. Zalévání zahrady nechám na ráno.

Řepka jako řepka

Žluté poleNemusíte myslet na pravopis. Ať napíšete slovo řepka s velkým Ř nebo s malým ř, pokaždé na vás vypadne průšvih. Pokud jde o fotbalistu, policie ho hledá, aby ho dopravila do výkonu trestu.

Tomáše jistě brzy dostanou za katr, ale s řepkou je problém mnohem rozsáhlejší. Co třeba začít od konce: nejsou brambory a pokud jsou, tak jsou nestydatě drahé. Když postupně vyloučíte všechny obvyklé viníky jako jsou sucho, deště, holomrazy, přívaly sněhu, neúroda, americký brouk, EU, Soros, Kalousek, Trump a Marťani, zbyde vám překvapivé odhalení: málo se jich zasadilo.

V roce 1990 se brambory pěstovaly na 109 664 hektarech a řepka na 105 102 ha. V roce 2018 brambory ustoupily řepce, která se žlutí na 411 802 ha, zatímco brambory se krčí na 22 888 ha. Nu co, hlady asi neumřeme, nějaké brambory dovezeme. Akorát se to malinko prodraží.

No a ta řepka se pěstuje na obrovských lánech, monokultura unavuje půdu, která pak rodí míň nebo se musí hojně sypat syntetickým hnojivy. Řepka je citlivá rostlina, musí se postřikovat několikrát za sezónu, protože plevel, choroby a paraziti. Na to máme skvělý přípravek Roundop, ve většině zemí EU už zakázaný, ale u nás naopak, protože podle ministra zemědělství za něj nemáme náhradu. A tohle svinstvo hubí hmyz, tím pádem ubývá i ptáků a existence ve žlutých polích není komfortní ani pro zvěř, snad s výjimkou divokých prasat. Ale tohle všechno už jste několikrát četli v odborných článcích i v rozhovorech s lidmi z venkova a slyšeli v televizi.  Přírodu si systematicky ničíme ve velkém.

Ovšem přírodu ničíme, protože tím chráníme přírodu. Řepka se po zpracování (na to je třeba velké množství vody, která nám ze známých důvodů chybí) přimíchává do benzínu. A teď pozor: bylo ověřeno, že přimícháváním se vůbec nesnižuje uhlíková stopa automobilových výfuků. Ale předpis je předpis a úřad je úřad, a především byznys je byznys a dotace jsou dotace. A pro zemědělské firmy je to mnohem pohodlnější než se patlat s bramborami.
Čerstvé poslanecké návrhy směřovaly k tomu, aby se tenhle kolotoč zrušil nebo aspoň zmírnil. Vládnoucí koalice to ale vždycky zamázne. Netušíte proč?

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * V roce 2018 zkrachovalo dalších 513 malých venkovských prodejen s potravinami a smíšeným zbožím. Obávám se, že řada lidí na venkově je ráda, že se s těmi kapitalisty konečně zatočilo a bude znovu volit ANO. * Hvězdička nejpokleslejšího bulváru a bývalá milenka Tomio Okamury Ornela Štiková chce podle jeho slov zničit SPD i jeho osobně. Z pozadí je prý přímo řízena BIS. * Němcům dochází trpělivost s imigranty, a to navzdory tomu, že jich do země přichází čím dál tím méně. Podle Nadace Friedrich-Ebert, která vydává zprávy o pravicovém extremismu od roku 2002, 51,4 procent respondentů v Německu nahlíží na žadatele o azyl negativně. * Agrofert zavřel své reprezentační řeznictví v Praze. MyslivciNechodili lidi. * Protože si z ekonomických důvodů nemůžeme dovolit větší armádu, chce vláda do obrany státu zapojit myslivce, kynology, radioamatéry nebo dronaře. Ne, to fakt není fake. * Dva týdny před mistrovstvím v ledním hokeji zatím nikdo neví, jestli se budou smět hrát i hymny vítězů z jiných států. Novela právě projednávaná v parlamentu hrát hymny cizinců zakazuje.

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Státní dluh České republiky letos zase narostl. Každý Čech včetně kojenců nyní dluží 162 600 korun. * Mladým Britům do 18 let hrozí zákaz lajkování na Facebooku. *  Svoboda tisku v každoroční zprávě mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic: Česká republika se v žebříčku 180 zemí proti loňsku propadla z 34. na 40. místo. * To nevymyslíte: Nová doktrína Královského australského letectva instruuje piloty, aby se při bombardování více zamýšleli nad genderovými rolemi obyvatel ve válečných zónách. * Řepku hledá policie. Tak ať se rozhlédnou v Agrofertu. * Skotsko chce nové referendum o nezávislosti na Británii. To z toho brexitu moc nezbyde. * Finanční správa nedokáže vyhovět Ústavnímu soudu, jenž jí vytkl neoprávněné zadržování nadměrného odpočtu DPH. Nemůže, protože Babiš už ty cizí prachy utratil.

Malováním po zdech přírodu nezachráníme.

 

Kdo systematicky sleduje dění na sociálních sítích, zřejmě v poslední době došel k závěru, že dominují dvě zásadní témata: domácí politika a ekologie. Tím prvním si dnes nebudeme kazit odpoledne. Ono to druhé je vážnější, ale v podstatě je to taky druh politiky. Protože všechno souvisí se vším.Začnu aktuálně. Skupina levicových aktivistů přemalovala slavnou Lennonovu zeď. S výzvou, aby vláda vyhlásila stav klimatické nouze. Chtějí do roku 2025 zavřít všechny naše uhelné elektrárny (a jistě i atomové a plynové). Z výzvy ale není patrná povinnost vlády každému občanovi dodat liščí ohon a krabici svíček.Strašidlo globálního oteplování obchází nejen Evropu. O tom, že se v posledních dekádách otepluje není sporu. Možná to způsobují sluneční cykly, možná k tomu přispívá i člověk. Ale o tom, jaký vliv má na to činnost lidstva, se vedou spory a nikdo to přesně neví. A nikdo nemůže popřít, že v dějinách Země vždycky nějaké cykly byly. Což nebrání apoštolům hlásat, že musíme zrušit všechny uhelky a vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů. A zakázat všechna auta na benzín a na naftu a jezdit jen na elektriku.Naše planetomilné Evropany nezajímají miliardy komínů a v Asii a v Africe, tamní vodní toky, kterými plynou do oceánů tuny plastů. To je něco, na co těžko dosáhneme, stejně jako na kácení deštných pralesů. Starost o planetu se proto promítá do ideologických formátů. A řeší se to hlavně malováním na zdi, happeningy a demonstracemi.My obyčejní, co žijeme tady, v Česku a v Evropě, máme o přírodu taky starost. Ale uvědomujeme si – bez všech výzev a ideologických obezliček – že to můžeme řešit tam, kde se to dá napravit. Tedy doma. Zastavit ničení půdy na obrovských lánech bez mezí a remízků. Zastavit pěstování monokultur na obrovských plochách. Zastavit nezřízené používání jedů typu glyfosát, které už ve většině zemí zakázali, ale naše ministerstvo zemědělství trvá na výjimce. Zastavit velkoplošné pěstování řepky, které škodí polím, živočichům, hmyzu, a nakonec i motorům. Obnovit rybníky a mokřady, zrušit komunistické meliorace, opečovávat prameny a studny, přestat rovnat koryta řek, vysazovat stromy, spousty stromů, přestat v lesích pěstovat monokuturně smrky, pečovat o ohrožené i obyčejné živočichy a jejich prostředí, a ještě hodně dalších věcí.Prostě přestat vnímat péči o přírodu planetárně, když naše jednotlivé síly na to většinou nestačí, ale starat se o to, co můžeme a dokážeme ve svém okolí. Zasadit jeden strom má mnohem větší váhu než účast na deseti ekologických demonstracích.A ještě jednu věc: nesmíme volit ty, kteří nám jako pokračovatelé komunistů svou touhou po zisku naši přírodu a krajinu ničí.