Je třináctého, možná klidně i pátek, ledová vichřice a já kráčím do nemocnice na poměrně zásadní vyšetření. Vystrašený mozkový podvěsek mi sotva plete nohama. Personál je vlídný, asi soucit s mým stavem. Uléhám k vyšetření a první zpráva je podle očekávání dobrá: nejsem těhotný. Dál už oskenují každý kousek mého organismu. Pak pan doktor píše zprávu. Ta je ve Wordu a v latinštině navzdory tomu, že pan doktor je polské národnosti.
Doma si to čtu se slovníkem. Všechny moje orgány pracují úplně normálně. Hurá!
Připadám si dost trapně. Umřu zcela zdráv.