Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Zpráva o tom, že Bude líp! Ceny v lednu byly o 3,6 % vyšší než v lednu 2019. Potraviny dokonce o 6,3 %. Česko má totiž čtvrtou nejvyšší inflaci v EU. * V Aqualandu v Pasohlávkách na jihu Moravy bude největší tobogán v Evropě. Bude se na něm jezdit i do kopce. Zajímavostí je, že na něm nebudou smět jezdit děti. * V Kanadě hrozí kolaps železnice. Indiáni blokují klíčový koridor na protest proti stavbě plynovodu. No že jsme si toho tématu užili ve starých westernových filmech! * Evropský soudní dvůr v pátek přijal žalobu české vlády kvůli pozastavení dotací pro holding Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Jak se zavírá Evropská unie do kriminálu? * A taky: Babišův střet zájmů nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit, zní ze zemědělského fondu po jednání v Bruselu. * Detektor tlukotu srdce odhalil v kamionu u Sokolova jedenáct migrantů.  

Válka o veřejnoprávno.

Jedni by Českou televizi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokracie, zvláště když jiná media jsou majetkem všelikých oligarchů a k dalším zase vede kabel až z Kremlu.

Společenská debata se nám v poslední době rozjitřila jako před každými volbami. Teď volíme do mediálních rad. To se děje dost často, když někomu skončí mandát, je za něj zvolen někdo jiný. Ale tentokrát se zdá, že jde o hodně. Všichni zainteresovaní nebo i jen sledující jsou pomalováni válečnými barvami. Naštěstí ty členy do komisí nevolíme v referendu (všichni tušíme, jak by to asi dopadlo). Volí je za nás poslanci. A protože někteří kandidáti, co prošli do širšího výběru, nemají zrovna veřejnoprávní krevní skupinu, cloumá společností bouřlivá debata, kde k fackám není zas tak daleko. Jedná se v první řadě o Českou televizi. Jedni by ji asi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokratického vývoje, zvláště když jiná media jsou součástí všelikých Agrofertů a k jiným zase vede kabel až z Kremlu.

Ty, co útočí, můžeme rozdělit do několika skupin.
1. Ti jednoduší by to celé zrušili včetně poplatků. A když už taková věc musí být, měla by být státní, nic by nás to nestálo, žádné poplatky, platil by to stát z jeho peněz.
2. Ti, kterým vadí hromada pořadů, které nejsou veřejnoprávní ani omylem, a kteří mají v řadě případů pravdu, že by se takové tituly mnohem lépe vyjímaly mnohem lépe na nějaké komerční stanici.
3. Nositelům jistého politického zaměření zase vadí objektivní zpravodajství, které považují za neobjektivní, protože nesouzní s jejich politickým názorem a cíli. Někteří by se spokojili jen s větší personální čistkou.
4. Další by zas chtěli celý ten kolos dát do prodeje, aby si ho jako komerční mohli koupit za účelem snášení zlatých vajec. 

Obránci považují – většinou právem – ten tlak za jednu z větví ořezávání demokracie a svobody. Nakolik jsou jejich strachy na místě a nakolik jsou to hlasy zbytečně hlasité, nemůžeme dnes zjistit. To odpoví až příští čas, kdy bychom mohli zjistit, že té svobody nám zbylo dost málo. A samozřejmě se mezi obhájci veřejnoprávna mohou vyskytnout i ti, kteří jsou na něj nějak napojeni.

Zajímavé je, že podobné spory se dnes vedou i ve Spojeném království, kde hledají cesty, jak naložit s legendou BBC.

Možná by bylo schůdné řešení k praktickému posílení skutečné veřejnoprávnosti. Kanál ČT 24, rozšířený ČT art, program pro děti a možná kanál naučný, populárně vědecký atd. To by byl docela úhledný balíček veřejné služby.
Aspoň by se hned ukázalo, komu z kritiků vadí ta neveřejnoprávní část obsahu, a komu jde jen o útoky politické.