Prchající porotci.

2.6.2014

V jarním čase se na internetu množí diskuse a analýzy, které se věnují soutěžím (nejen) folkové hudby. Ty diskuse se objevují vlastně každé jaro, jen letos mi to připadá nějaké intenzívnější.

Nejčastěji se projevují soutěžící muzikanti. Ale většinou nejde o to, že by se někdo cítil poškozen nebo ve svém výkonu znevážen. Připomínky mnohem víc směřují k organizaci (krajských oblastních, okresních) soutěžních předkol a k porotám.

Pohled do minulosti: V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsme měli na Portě propracovaný systém krajských kol, do porot tam jezdili vždy minimálně dva členové ústřední poroty nebo ústředního štábu, zbytek byli odborníci a špičkoví muzikanti „z místa“.

Ale to důležitější: pohovory soutěžících muzikantů s porotou po koncertech byly povinností. Účastnili se všichni a muzikanti si mohli s porotci popovídat o svých přednostech i nedostatcích, oponovat, diskutovat nebo se ptát.  A myslím, že se nikdy nestalo, že by kapely za rok opakovaly stejné chyby.

Pravděpodobně to i dnes někde takhle funguje. Jenže to by ty muzikantské stížnosti nebyly tak časté. Kapela odehraje, její fanoušci jí poklepou na ramena, počká se na výsledek, ale muzikanti se nikdy nedozvědí, co dělají dobře a co špatně. Je to škoda, neprospívá to nejen kapelám, ale škodí to jménu festivalů a nakonec i vývoji celého žánru.

Na vině jsou zcela zřejmě pořadatelé předkol. Když je ani nenapadne, že by měli setkání muzikantů a poroty zorganizovat. Když připustí, že porotci se vytrousí ještě před vyhlášením výsledků. Když se nevěnují (dlouhodobě) výběru zkušených a odborně zdatných porotců. Co si má o soutěži pomyslet novinář, když se přijde na soutěž podívat a ve dveřích slyší otázku: Hele, nešel bys do poroty?